úterý 6. listopadu 2012

O lásce, ale vlastně inteligenci



Kdy inteligentní stroj přestane být strojem? Pokud začne "myslet" a projde Turingovým testem? Až se začne sám obnovovat, opravovat a replikovat? Když si začne vytvářet svoji osobitou kulturu a mýty? Nebo v ten moment až pocítí nějakou emoci? Pokud ho třeba nějaká informace osobně raní nebo on sám zalže, zfalšuje data... zamiluje se?
Ano, až se stroj zamiluje, stane se bytostí. Jenže, proč by dokonalý stroj dělal něco tak pošetilého? Z jakého popudu by si dobrovolně ubíral svůj drahocenný čas a věnoval ho lásky trampotám? Odpověď je jasná, protože by už nebyl stroj, ale živá bytost.
Mohl by superchytrý stroj tak zhloupnout? Nebyl by to přeci už stroj. Nakonec, zamilovaná umělá inteligence je přeci pro nás přijatelnější než ta neosobní lhostejná, bezcitná… a mohla by tato bláznivá eventualita někdy nastat? Kdo ví? … asi spíš ne… možná  by bylo lepší napsat  - doufejme, že ne. Lidé sami mezi sebou mají tolik problémů s láskou, a když by se k nim přidaly ještě stroje… kde by náš svět skončil?


Takto si představuji zamilované roboty, a  aby to bylo stylové kreslím je rovnou do compu a pak upravuju a upravuju a upravuju :)