sobota 22. srpna 2015

Podobenství o pomoci




Žila, byla v malém domečku se zahradou jedna opravdu dobrá žena. Milovala svět, lidi a hlavně psy. Jednou když uviděla ztrápeného psíka, vzala si ho domů a věnovala mu svoji péči. On se uzdravil a miloval ji. V domečku bylo útulno a veselo.
Pak si k němu vzala ještě jednoho ztrápeného pejska. Také ho uzdravila a s oběma se jí žilo dobře. Byli zdraví a silní.
Léta plynula a žena si brala další a další ztrápené pejsky. Někdy si je ani nebrala, lidi ji psy házeli na zahradu přes plot.
Žena se snažila o všechny se postarat, dát jim jídlo, lásku. Pomalu chřadla.
Za chvíli se ji ovšem začalo nedostávat nejen sil, ale i peněz na jídlo, elektřinu, léky. Začala cítit bolesti na hrudi, v kloubech. Nemohla se uzdravit, neodpočala si, musela se věnovat psům.
Pak přišla těžká nemoc a vyhazov z práce. Do domečku plného lásky, teď už bez elektřiny vstoupil i hlad. Těch pár korun co ještě měla, nestačilo na jídlo pro nikoho z obyvatel.
Hodná paní i psi začali hubnout a smrdět. Neměla sílu na to udržovat psy, dům i sebe v čistotě.
Ze srsti chlupatých psů lezly larvy masařek. Vyhublí psi se začali vzájemně rvát. Do ran se jim dala infekce.
Část psů utvořila smečku, podhrabala se a zadávili vše v okolí.                                  
Jak paní zemřela, to se neví. Když policie vstoupila do domu, našli tam jen její ohlodané kosti. Kostry psů a pár šílených hafanů, kterým dali ránu z milosti.
Tady se hodí ono – cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. A příběh je napsán podle pravdy a neplatí jen pro psy, ale jak jistě tušíte v dnešní době i pro EU a ekonomické migranty.