Tráva kam se hneš

Na Piazzettě Národního divadla roste tráva aneb výstava co mne  konečně zaujala... neb traviny jsou krásné a mám je ráda. ☺
Přiznám se, že na balkonu si taky do květníků sázím nejen kytky, ale i traviny a proso.


Na úvod musím říct, že tedy nebyla tam jenom tráva, ale i jiné rostliny, ovšem na 95% pouze a jen traviny.

a když přijde mráz, krásu trávy velebím zas ☺

Život je změna... a bydlení ve statickém domě? Pchááá

Rotující stavby 

Čím se vyznačuje moderní stavba? Architektonickým provedením nebo použitými materiály, stavebním postupem,,,?

Pokud by se mělo jednat skutečně o hi-tech stavbu, samozřejmě prvenství mají nové materiály a technologické postupy, které byly použity. Moderní není v případě nějaké budovy nebo i celého komplexu staveb identické se slovem šokující a za každou cenu extravagantní,  i když  některé šokující domy jsou velmi roztomilé…

Podivné a emoce vyvolávající domy i nezvyklé stavební postupy - to je vizitka kalifornského umělce - architekta Michaela Jantzena. Jsou opravdu na pohled zajímavé, jen taková maličkost, jako bydlení v nich, je občas asi problematické. Až na výjimky se zatím jedná jen o návrhy, takže se můžeme zasnít, jak by asi vypadal život například v jeho transformujícím se domě - Transformation House.

Vnější vzhled Transformation House je proměnlivý, díky  tomu, že autor "obal" válcovitého domu rozdělil na pět sekcí, které  se točí kolem horizontální domovní osy. Otáčení je možné buďto díky  elektromotorům anebo větru.

Sekce vytvořené z pláště domu mohou  měnit jeho vzhled anebo ho zásobovat energii například pomocí slunečních baterií, které tyto nestejnoměrné pásy pokrývají. Z umělcových kreseb je jasné, že složitá forma rotujících sekcí domu z nich vlastně dělá i větrné turbíny. Dále v plášti těchto sekcí jsou jímky na dešťovou vodu. Čili dům může obyvatele nejen zásobovat energií - a to jak na zateplení či chlazení interiéru, tak pro elektrospotřebiče a i užitkovou a po vyčištění i pitnou vodou.

Nepohyblivé části domu jsou pouze čelní sekce - jednou se do domu vchází a druhá tvoří  statický balkon. Přeci jen autor uznává, že  tyto dvě časti by se neměly nijak pohybovat a měnit - jedním z důvodů je také, že zde  by byla umístěna koupelna a toaleta.

Interiér domu je rovněž netypický, ne nebojte se, nerotuje kolem osy, to jen obal, ale například má průhlednou podlahu, takže pokud se při rotaci pláště stane, že akorát všechna okna jsou ve stejnou chvíli "na podlaze" obyvatelé vidí krásně pod sebe. Ještě je zajímavé, že lze měnit rozměry oken.

Pohybující se sekce je možné zafixovat a dům se stane poněkud typičtějším domem. Ono asi žít někde, kde se  všechno točí není jednoduché a obyvatelé by museli mít velkou zásobu prášků na bolest a točení se hlavy.

A jak je to s vybavením domu? S nábytkem se nepočítá. Obyvatelé mohou mít všechny své věci ve čtyřech polokruhových kontejnerech umístěných pod podlahou, které - pokud se do nich chcete dostat, je nutné obrátit o 180 °.

práce Michalela Jantzena
http://www.designboom.com/architecture/michael-jantzen-reinvents-the-built-structure/

Kalifornský umělec nechává rotovat obal domu, ale to je asi málo architektům z firmy High Rise - ti nechávají rotovat nejen vily, ale i cele výškové budovy a dokonce celé město! Ano, to není  scéna do sci-fi filmu, ale takové město Rotating City se teď, za 1,6miliardy dolarů, staví na jednom ostrově v Abu-Dhabi (Spojené arabské emiráty). Celé město se bude otáčet díky tomu, že se vlastně staví na něčem, co je nejvíce podobné gigantické divadelní scéně.

Rotující město se bude skládat z přibližně 20 otáčejících se budov a 300 otočných, plavajících a i létajících vilek. Akorát dva luxusní hotely budou statické.

Ony dvoupatrové létající domky Flying Villas se podobají trochu obrovské luštěnině - čočce. Tvůrci garantují, že vzlétnou nad povrch o šest metrů a jejich obyvatelé budou mít dokonalý pocit letu. O pohonu se na stránkách High Rise nehovoří, ale tato firma  je známá svojí seriózností - co zákazníkům garantují je pravda.

Vybrali byste si z této nabídky od transformujícího se domu až po ty plavající a létající? Nezdá se vám takové bydlení? V každém případě se jedná o velmi zajímavé hi-tech stavby.

Na beton

Šedá, nevzhledná masa hmoty - tuto klasickou asociaci u někoho vyvolá vyslovení slova beton. Díky tomu, že je to nejrozšířenější stavivo, je pokládán za něco tak obyčejného, že si nezaslouží nějakou pozornost. Beton, co na něm může být?

Studenti Chris Glaister, Afshin Mehin a Tomas Rosen z Royal College of Art v Londýně ho vidí jako barevný, regulovatelně měnící se a krásný stavební prvek. Jejich "Chronos Chromos Concrete" totiž takový je. Stavby z něj už nemusí působit monoliticky těžkopádně, protože jakkoli veliké plochy mohou měnit barvu a to najednou nebo vytvářet na svém povrchu barevné obrazce, čísla - tím pádem i jdoucí hodiny nebo i funkční teploměr. K oné změně barev je nutné dodat, že se během pěti sekund na bílou mění zatím jen černá, šedá a červená, ale podle tvůrců vícebarevná změna je ve vývoji.
Jak tato barevná změna probíhá? Jako u všech nových technologií, tvůrci přesný postup do světa neroztrubují. Pouze se ví, že je založena na teplotní změně, určitě speciálního betonu, vyvolané do něj zalitými vlákny vedoucími teplo. Ohřev určitých částí materiálu, které představují jednotlivé pixely, je řízen počítačem. Takže jakkoli velký betonový monolit se může změnit v obrovský monitor nebo si můžete v obývacím pokoji instalovat do zdi věčné hodiny.
Před zhruba rokem kolegové těchto tří studentů - William Crawford a Peter Brewin vyrobili cementovou celtu (Concrete Canvas), ze které je možné vytvořit stan pro oběti přírodních katastrof nebo vojáky o rozloze 16m².
Tato zvláštní celta v sobě sjednocuje jednoduchost transportu a stavby stanu a pevnost a trvanlivost montovaných domků, což je v případě humanitárních akcí velmi důležité.
Balíček celtoviny váží 230kg a cementem je impregnována normální pevná látka. Po dopravě na místo určení se do balíčku napustí předepsané množství vody a začne se nafukovat. Z vnější strany má celtovina totiž ještě jednu igelitovou vrstvu, která se právě napouští vzduchem. Vytvoří se tak kostra stano-domečku, která je vlastně spíše podpěrným lešením celtoviny, dokud cement v ní nevytvrdne, což trvá cca 12 hodin. Pak se igelit odstraní a obydlí je hotové.

Pokud se vám tento stavební materiál přeci jen ještě zdá fádní, tak snad změníte názor po tom, co se dozvíte, že na universitě v Michiganu vymysleli pružný beton, který je o 40% lehčí a 500krát odolnější proti prasklinám než obyčejný. Také je lacinější.
Co je příčinou oné ohebnosti jinak tak lámavého materiálu? Tajemství je ve směsi - kromě cementu, písku a vody jsou do ní zamíchána mikroskopická vlákna. Vláknitá struktura je výsledkem technologie "zdokonalené cementové směsi"- Engineered Cement Composites (ECC), která zpevňuje beton, zabezpečuje mu právě onu ohebnost a chrání ho proti lámavosti a křehkosti.
ECC není novou metodou, vyvíjí se už deset let, ovšem podle slov jejího hlavního tvůrce profesora Victora Li za těch deset let předběhla už všechny analogické technologie. V Japonsku, Koreji, Švýcarsku a Austrálii se již zcela běžně používá ve stavebnictví.

Již je váš pohled na beton jako "obyčejný" materiál jiný? Ne? Představte si, že domky půjdou tisknout na Contour Crafting Machine, která pracuje na principu “inkjet”a je dílem profesora Behrokha Khoshnevise z University of Southern California. Zatím existuje jen její malý prototyp, ale vše jde nadějnou cestou.
Postup práce bude takovýto - do počítače se zadají plány domu a na místě stavby se smontuje tiskárna. Samotný tisk má probíhat následovně - z trysky vycházející beton je ihned zarovnáván hladítkem, a aby se stěny nebortily, místo bednění se tisknou současně vnitřní a vnější "skořápka" stěny a mezi ně se vstřikuje izolační materiál. Domek bude hotový za několik dní.


http://www.youtube.com/watch?v=7ty2KHBUNKk

Vítejte u nás v hotelu

Z plakátů se na kolem jdoucí směje žena ve zvláštním skafandru a ptá se: Již jste navštívili náš neuvěřitelný hi-tech hotel ve vesmíru? Ne, ještě je to jen sen.

Autorem snového kosmického hotelu je španělský architekt Xavier Claramunt společně se svým třicetičlenným kolektivem. S Claramuntovým týmem spolupracují i nejmenovaní inženýři z Floridy, kteří jsou prý odborníky v aeronautice. Je tedy jasné, že se zatím jedná o velice futurologickou studii nesoucí název Galaktický mnohopokojový hotel - Galactic Suit.
Kolektiv z Barcelony není jediným, který pracuje na hotelu nacházejícím se v kosmu, ale jejich projekt je dobře vypracovaný a promyšlený ze všech hledisek.
Hotel bude vlastně takový hrozen ne z oválných kuliček, ale podlouhlých válcovitých kapslí dlouhých 7 metrů a širokých 4metry. Každá bude mít velké okno, které se bude otevírat a zavírat jako clona analogového fotoaparátu.
Některé z kapslí budou delší či širší, podle toho čím budou - jestli bar, restaurace, recepce… Do vesmíru by je podle představ architektů mohl dopravit raketoplán Challenger. Najednou by mohl vzít jen tři a ve vesmíru je spojit dohromady s centrálním jádrem, na které půjde pověsit velké množství těchto kapslí. Projekt počítá i s tím, že zavěšovat je bude manipulátor - robotická ruka umístěný na raketoplánu.
Existuje model tohoto hotelu, ale jestli se někdy najde investor, to je ve hvězdách. Kosmická turistika je v začátcích - ovšem futurologové jí prorokují budoucnost, možná tedy třeba už za deset let vás žena ve skafandru bude zvát k pobytu v Galactic Suit. Do dalšího krásného místa nad Zemí. A co bude následovat potom? Hotely na Měsíci, Marsu… Proč? K čemu to?

Inteligentní architektura

Města lidstvo staví tisíce let, ale až dnes ho může jedinec tím, že v něm žije na chvíli, ale okamžitě, změnit. Tuto proměnu umožňují nové inteligentní prvky v architektuře - interaktivní chodníky, podlahové krytiny, fasády a osvětlení. Nejedná se o pouhé futuristické vize, ale o realitu.

V 90. letech se poprvé objevily velice jednoduché interaktivní fasády - jejich variabilita byla založena pouze na zhasínání a rozsvěcení světel v jednotlivých místnostech. Tato světla byla řízena počítačem a vytvářela v noci na domech různě obrazce a později i hry.
Nejznámější je experiment studentů z holandské Technische Unversiteit Delft z roku 1995. Z devadesáti šesti metrové budovy elektrotechniky vytvořili monstrózní monitor, na kterém se on-line hrál Tetris. Studenti snímali fasádu domu - čili hru - z ulice, a tak si přes Internet mohl zahrát kdokoli a odkudkoli. Pohybující se jednotlivé hrací kostky byly tvořeny počítačem opět pomocí řízeného zhasínání a rozsvěcování světel v místnostech.
Hrátky se světly v pokojích, které měly jen velmi krátkodobý vliv na změnu vizáže domu a tím i města, vystřídala světla umístěná přímo na fasádě, což umožňuje změnit dům na monitor dlouhodoběji. V roce 2000 - 2001 se budova ING Bank stala takovým dočasným displejem, který zobrazoval fotografie a krátké animace, díky barevnému nasvícení okenních výklenků, které bylo, jak jinak, řízeno počítačem.

V současnosti se začínají uplatňovat "monitory" trvale zabudované do staveb, některé jsou už přímo neoddělitelnou součástí fasády. Ukázkou, za kterou nemusíme daleko cestovat, je budova muzea současného umění - Kunsthaus v rakouském Grazu. Jedná se o designérský projekt BIX, realizovaný v roce 2003. Fasáda je složena z kombinace různých panelů z akrylového skla. "Monitor" vytvořený z těchto panelů je vlnitý a jsou na něm pravidelně vytvářeny oči, takže budova se tímto, a zároveň svým larválním tvarem střechy, podobá spíše než domu příšeře z bájí.
V panelech je rozmístěno 930 koleček o průměru 40 cm, jedná se o fluorescenční lampy, které jsou napojené na počítač a tvoří jednotlivé body monitoru velikého 20x40 metrů. Lampy jsou 40 vatové a pomocí regulace jejich jasu se na monitoru zobrazují obrázky malého rozlišení anebo animace s frekvencí 18 záběrů za sekundu.
Budova i přes svoji nepopíratelnou architektonickou krásu a hitech fasádu působí mezi historickými domy dojmem vetřelce.

Změnit interaktivními prvky šedé městské aglomerace v zajímavé čtvrti chce designérská firma Electroland z Los Angeles. Právě její projekty chtějí do okamžité, i když chvilkové, změny vzhledu budov a tím i města zakomponovat zde žijícího a pohybujícího se člověka.
Jejich prvním projektem z roku 2001 byl R-G-B. Jak už název napovídá, jedná se o červená, zelená a modrá okna nasvícená matnými světelnými zdroji. Okna jsou v řadě u střechy v jednopatrové budově Southern California Institute of Architecture v Los Angeles. Celý vtip tohoto projektu spočívá v tom, že osvětlení oken je ovládané mobilními telefony, kterými lidé volají do institutu. Po zavolání následuje například blýsknutí a pohasínaní všech oken najednou a nebo se pruh 81 oken změní na běžící pas barevných světel. Efekty se řídí podle toho, jaké číslo je voláno, takže volající z dálky může vidět, že jeho signál byl přijat a tomu komu volal na stole vyzvání telefon. Za toto veselé zpestření 180 metrů dlouhé budovy dostal Electroland v roce 2004 ocenění od Society for Environmental Graphic Design (SEGD). Přes toto ocenění nevím, jestli je tento projekt tím nejlepším, ke každodenní hře světel se nikde nevyjadřují zaměstnanci institutu. Efekty nejsou vidět nejen zvenčí budovy, ale samozřejmě i zevnitř a být v barevné muzice celý den …
Další realizací jsou pěší lávky na mezinárodním letišti ve městě Fort Lauderdale. Podlahy těchto lávek tvoří hitech krytina - monitor ze světelných diod (LED), vybavený senzorovým povrchem. Chůze po letištní lávce bude tedy díky této krytině, která cítí dotyk, pro mnohé lidi fascinujícím zážitkem, protože jejich kroky budou doprovázet s nimi běžící světla rozmanitých tvarů. Světla na podlaze zaznamenají i setkání se lidí - v tomto případě se na podlaze objeví blýsknutí různoběžných světel. Toto je rozhodně výborný nápad, jak narušit monotónnost letišť.
Druhý projekt Elektrolandu se jmenuje 11th & Flower, jedná se o přeměnu známého domu v L.A. Tentokrát bude na aktivní přítomnost člověka reagovat dům i chodník před vchodem. Chůzi člověka zde nebudou provázet různé světelné tvary, ale každému chodci budou přiřazeny buďto zářivé křížky nebo velké čtverce či kolečka. Chodník je opět tvořen světelnými diodami a senzory citlivými na tlak. Obrazce budou jen červené.
Světelná hra při chůzi lidí je okamžitě přenášena na fasádu domu, která se, jako v předchozích případech, stala trvalým monitorem pomocí skleněných panelů a světel.
Analogickou instalaci různých barevných světelných hříček designéři navrhli umístiti i dovnitř budovy. Zde by chtěli rozmístit projektory, které by na podlahu i stěny promítaly nějaké živé obrázky a chodby by pokryli zeleným kobercem ze světelných diod, který by neustále měnil svůj vzor.

Všechny tyto projekty jsou velice zajímavé, jak po technické stránce, tak i po té výtvarné a urbanistické. Prozáří monobloky a dlouhé chodby. Jen jak se říká, dobrého po málu, pokud by takovýchto interaktivních domů bylo ve městě mnoho asi by už nevyvolávaly úsměvy a zájem, ale lidé by možná žádali hygieniky o zásah proti rušivým světelným efektům.
Nebo naopak města budoucnosti budou jen z takovýchto domů? Jsme svědky převratného vynálezu vedoucího k absolutně jinému pojetí architektury? Města a jejich jednotlivé ulice budou vytvářeny jednolitým pásem jednoho domu, co ulice to jen dva domy - napravo a nalevo. Tyto pásy by byly z panelů a jeden jako druhý, ale přesto každá ulice bude jiná, tvořená ne ze dvou bloků, ale desítkami nejrůznějších domů s barevnými a složitými fasádami, které ovšem budou virtuální, protože pravá fasáda bude monitor ovládaný počítačem. A lidé by měnili vzhledy domů podle své nálady nebo spíše by vzhled byl koordinován z nějakého architektonického centra?







http://electroland.net/

Na beton

Šedá, nevzhledná masa hmoty - tuto klasickou asociaci u někoho vyvolá vyslovení slova beton. Díky tomu, že je to nejrozšířenější stavivo, je pokládán za něco tak obyčejného, že si nezaslouží pozornost. Beton, co na něm může být?

Studenti Chris Glaister, Afshin Mehin a Tomas Rosen z Royal College of Art v Londýně ho vidí jako barevný, regulovatelně měnící se a krásný stavební prvek. Jejich "Chronos Chromos Concrete" totiž takový je. Stavby z něj už nemusí působit monoliticky těžkopádně, protože jakkoli veliké plochy mohou měnit barvu a to najednou nebo vytvářet na svém povrchu barevné obrazce, čísla - tím pádem i jdoucí hodiny nebo i funkční teploměr. K oné změně barev je nutné dodat, že se během pěti sekund na bílou mění zatím jen černá, šedá a červená, ale podle tvůrců vícebarevná změna je ve vývoji.
Jak tato barevná změna probíhá? Jako u všech nových technologií, tvůrci přesný postup do světa neroztrubují. Pouze se ví, že je založena na teplotní změně, určitě speciálního betonu, vyvolané do něj zalitými vlákny vedoucími teplo. Ohřev určitých částí materiálu, které představují jednotlivé pixely, je řízen počítačem. Takže jakkoli velký betonový monolit se může změnit v obrovský monitor nebo si můžete v obývacím pokoji instalovat do zdi věčné hodiny.
Před zhruba rokem kolegové těchto tří studentů - William Crawford a Peter Brewin vyrobili cementovou celtu (Concrete Canvas), ze které je možné vytvořit stan pro oběti přírodních katastrof nebo vojáky o rozloze 16m².
Tato zvláštní celta v sobě sjednocuje jednoduchost transportu a stavby stanu a pevnost a trvanlivost montovaných domků, což je v případě humanitárních akcí velmi důležité.
Balíček celtoviny váží 230kg a cementem je impregnována normální pevná látka. Po dopravě na místo určení se do balíčku napustí předepsané množství vody a začne se nafukovat. Z vnější strany má celtovina totiž ještě jednu igelitovou vrstvu, která se právě napouští vzduchem. Vytvoří se tak kostra stano-domečku, která je vlastně spíše podpěrným lešením celtoviny, dokud cement v ní nevytvrdne, což trvá cca 12 hodin. Pak se igelit odstraní a obydlí je hotové.

Pokud se vám tento stavební materiál přeci jen ještě zdá fádní, tak snad změníte názor po tom, co se dozvíte, že na universitě v Michiganu vymysleli pružný beton, který je o 40% lehčí a 500krát odolnější proti prasklinám než obyčejný. Také je lacinější.
Co je příčinou oné ohebnosti jinak tak lámavého materiálu? Tajemství je ve směsi - kromě cementu, písku a vody jsou do ní zamíchána mikroskopická vlákna. Vláknitá struktura je výsledkem technologie "zdokonalené cementové směsi"- Engineered Cement Composites (ECC), která zpevňuje beton, zabezpečuje mu právě onu ohebnost a chrání ho proti lámavosti a křehkosti.
ECC není novou metodou, vyvíjí se už deset let, ovšem podle slov jejího hlavního tvůrce profesora Victora Li za těch deset let předběhla už všechny analogické technologie. V Japonsku, Koreji, Švýcarsku a Austrálii se již zcela běžně používá ve stavebnictví.

Již je váš pohled na beton jako "obyčejný" materiál jiný? Ne? Představte si, že domky půjdou tisknout na Contour Crafting Machine, která pracuje na principu “inkjet”a je dílem profesora Behrokha Khoshnevise z University of Southern California. Zatím existuje jen její malý prototyp, ale vše jde nadějnou cestou.
Postup práce bude takovýto - do počítače se zadají plány domu a na místě stavby se smontuje tiskárna. Samotný tisk má probíhat následovně - z trysky vycházející beton je ihned zarovnáván hladítkem, a aby se stěny nebortily, místo bednění se tisknou současně vnitřní a vnější "skořápka" stěny a mezi ně se vstřikuje izolační materiál. Domek bude hotový za několik dní.