Zobrazují se příspěvky se štítkembio. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkembio. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 6. února 2023

Heuréka! dýchá, květina dýchá.

 

 

Odborníci pomocí makrofotografie podrobněji studovali rysy takzvaných průduchů – speciálních orgánů, kterými se v rostlinách vyměňují plyny a odpařuje se vlhkost, píše Study Finds.

Na University of California (San Diego) bylo natočeno zajímavé video. Při fotografování řady bylin a květin mohli biologové podrobně vidět, jak flóra využívá těchto zvláštních „ústních otvorů“. Rostlina nemůže mít průduchy stále otevřené, protože by to vedlo k nadměrné ztrátě vody a tím k vysychání.

Rostlina samostatně určuje a udržuje rovnováhu mezi absorpcí CO2 a ztrátou vody pouhým otevíráním a zavíráním průduchů. Video tento proces ilustruje na příkladu listu begónie královské, kterou mnoho zahradníků velmi miluje. Nyní můžete vidět, jak funguje „vegetativní dech“.

 

 


 

Adély existují

 

 

Fotografie dvou salamandrů skvrnitých společně umírajících v masožravce, od Samantz Stevensové, získala prestižní ocenění. Snímek byl pořízen v parku Algonquin.

"Tyto rostliny obvykle používají jako potravu bezobratlé, můry a mouchy, ale nedávno vědci identifikovali překvapivou novou složku stravy této rostliny - mláďata mloka skvrnitého," uvedla Stephensová v tiskové zprávě.

Tato populace láčkovek severních je podle vědců první, která pravidelně požírá obratlovce. Dravé rostliny Nepenthes a Sarracenia mají listy s kluzkými okraji, díky nimž se zvědavá zvířata snadno chytí do pasti. Uvnitř je oběť ponořena do kapaliny, která rozpouští tkáně pro následnou absorpci rostlinou. Rostliny se vyvinuly tak, aby konzumovaly rozmanitou kořist v reakci na obývané prostředí chudé na živiny.

 

 


 https://www.cupoty.com/winners-04 




úterý 8. ledna 2013

Proč je sex nutný?

Bezpohlavní tvorové mají jednu matku, jednu babičku, jednu prababičku ... až k pramatce. Předávána je neustále stejná genetická informace a tím pádem když dojde k nějaké změně v DNA, je tato změna automaticky předávaná všem potomkům - takto se může šířit zhoubná, nebezpečná mutace a jelikož není genů, které by tuto mutaci opravily, tak dojde k degeneraci takovýchto bezpohlavních organismů a k jejich vyhynutí. Jako ilustrační příklad mohou sloužit brambory.
V polovině 19. Století postihl Irsko hladomor. V roce 1845 zde napadla bramborová sněť jejich hlavní obživu - brambory. Do pěti let zemřelo milión a půl Irů. Parazit narozdíl od brambor je většinou pohlavní a během života jedné generace svého hostitele projde několika generacemi a tak se vyvíjí rychleji než brambory. Ty byly ještě v nevýhodě, protože v této době byl každý evropský brambor dcerou brambor, které byly jednou, či dvakrát přivezeny před tři sta lety z Nového světa.
Takže jednotný genový základ vedl k zlikvidování úrody brambor a hladomoru. Dnes, aby se zabránilo takovému šíření choroby se v intervalu několika let vysazují brambory s novou řadou genů.
Pohlavnost se tedy vyplácí.
U pohlavních tvorů se případná mutace nepředává celé generaci potomků, ale jen některým jedincům, čímž nemůže dojít k degeneraci celého rodu a jeho vyhynutí. Genetická výbava potomstva pochází z více než jedné rodové linie, takže každá generace a každý jedinec obsahuje genetické informace různých předků (nejenom jedné pramatky, ale počet předků se s každou generací zdvojnásobuje) a tím je každý jedinec výjimečný a ne jako brambora, která je jedna jako druhá. Úkolem pohlavnosti - čili sexu, je přeskupování dědičné informace a vytváření originálních jedinců.
Dokázali jsme si nutnost pohlaví a sexu.

čtvrtek 29. listopadu 2012

Geny na mnoho způsobů

Geny jsou zodpovědné za správný vývoj embrya v jedince s patřičným počtem končetin, orgánů a celkovou vizáží odpovídající rodičům vznikajícího živočicha. Předurčují i některé nemoce nebo náchylnost k nim… Manipulace s geny budí mnohé emoce, hlavně, pokud se jedná o rostliny, které jsou zdrojem obživy…ale geny mohou být i zdrojem umělecké zábavy.

Hudební a vizuální designér Nigel Helyer ve spolupráci s laboratoří SymbioticA na University of Western Australia, vypracoval projekt GeneMusiK. Přeměňují genetické kódy v hudební skladby a naopak.
Pokusy "zhudebnit" rozšifrované řetězce DNK byly už před projektem GeneMusiK, ale prý ještě nikdo nedošel tak daleko, jako oni, tvrdí Helyer a jelikož nejsou jiné informace, věřím mu.
Genetické kódy se v hudební kompozice transformují pomocí speciálních matematických algoritmů, které vytvořili zakladatelé projektu. Zároveň "naučili" noty zpětně se měnit v řetězce DNK.
Tvorba genetických hudebních kompozic probíhá následovně: Biologové vlepí fragment "hudebního" kódu do genů bakterií, rozmnožovaných ve zkumavkách. Potom - po několika etapách rozmnožování a tvorbě nových mutací, opět provedou rozšifrování genetických kódů mutantů a ty přemění na noty. Takováto melodie bude odlišná od té původní - výchozí, ale zároveň tam budou slyšet známé řetězce.
Proces přeměny genů v noty nazývají tvůrci GenemusiK - "muzikální formy, které mutovaly v biologickém kontextu".

Další výzkum týkající se genů už není žádná legrácka a to doslova. Týká se bolesti. Vědci mají špatnou zprávu pro ty, kteří si myslí, že bolest lze ovládnout vůlí. Neexistuje žádný výcvik na odstranění pocitu velké bolesti například z pouhopouhého píchnutí jehlou. Snášení okamžité (ne chronické) bolesti máme každý geneticky zakódováno v sobě. Gen, který je za toto zodpovědný, se familiérně nazývá “gen mužnosti či chlapáctví”, jinak COMT gene. Lidé, kterým chybí, snáší bolest hůře než lidé, kterým byl jejich předky předán.
Tento gen totiž při náhlé akutní bolesti aktivuje v mozku výrobu velice velkého množství přírodních bolest tišících látek – endorfinů a tím pádem člověk lépe snáší bolest a zdá se být zmužilým drsňákem.
Pravdivost tohoto tvrzení ověřili neurologové University of Michigan. Dr. Jon-Kar Zubieta zkoumaným osobám postupně injekčně vstřikoval do čelistních svalů slanou vodu a oni popisovaly své pocity bolesti. Pokusným osobám se aplikovala slaná voda tak dlouho, pokud neoznačily, že to už byl jejich práh snesitelnosti bolesti .V tomto případě vědci ihned změřili aktivity různých částí mozku této osoby (metodou pozitronové emisní tomografie - PET).
U zkoumaných, kteří měli práh bolesti vysoký, bylo genem (val-COMT gene) aktivováno velké množství endorfinů a u těch, kteří měli velice nízký práh bolesti se tak nestalo, jejich mozek ho vyprodukoval malé množství ( u nich se hovoří o met-COMT gene), které nestačilo na otupění bolesti.
A k čemu je takovýto výzkum, který svým způsobem spíše připomíná praktiky mučení?
Tito “pokusní králíci” pomáhají při tvorbě nových a dokonalejších analgetik. Gen “mužnosti” také vysvětluje fakt, proč jen na některé lidi antidepresiva působí i jako analgetika.





Zdroje:
Stránka Nigela Helyera http://www.sounddesign.unimelb.edu.au/web/biogs/P000087b.htm
SymbioticA http://www.symbiotica.uwa.edu.au/
The Gene for Pain Tolerance http://www.bio.davidson.edu/courses/genomics/2003/talbert/pain.html

neděle 25. listopadu 2012

Proč ženy nerozumí mužům a muži ženám?

Na tuto otázku může následovat řada vtipných odpovědí a citátů, jenže profesor Richard Haier z kalifornské univerzity v Irvinu (UC Irvine), společně s kolegy z univerzity Nového Mexika (UNM) neoslňují svět filosofickými moudry či vtípky, ale vědeckými výzkumy a možná našli na tuto otázku odpověď. Na základě svého posledního výzkumu došli k závěru, že ženský a mužský mozek prostě myslí jinak. Zde je tedy příčina, proč si pohlaví často nerozumí? Možná.
Výzkumný tým sledoval mužské a ženské mozky. Nejednalo se o sledování nějaké specifické, prostě jen anatomie mozku, ale tato zkoumání podala jasné výsledky - muži myslí šedou kůrou mozkovou a ženy bílou hmotou mozkovou. Znamená to, že muži při myšlení zaktivizují šedou kůru o 6,5krát více než ženy svoji šedou kůru . Naopak zase ženy když přemýšlejí zaktivují bílou hmotu dokonce 10krát více než muži svoji bílou hmotu mozkovou.
Vědci k tomuto vydali prohlášení, že jiné myšlení v žádném případě neznamená jinou inteligenci - prostě ženy i muži jsou stejně inteligentní nebo hloupí.
"Tyto výsledky svědčí o tom, že evoluce člověka stvořila dva typy mozků, pro stejné vyjádření intelektu."… "Pokud přesně stanovíme rozdílnosti v mozcích jednotlivých pohlaví, můžeme i lépe pomoci při výzkumech demencí a dalších nemocí mozku," komentoval výzkum profesor Haier.
Rex Jung, další člen výzkumného týmu říká, že odborné sledování (magnetickou rezonancí) mozků žen a mužů může pomoci objasnit, proč jednotlivá pohlaví jsou úspěšnější při plnění různých typů úkolů.
Takže opravdu ženy a muži si v některých otázkách nerozumí, protože prostě jinak myslí a tím pádem věc vidí jinak? Ano i ne. Věc se zdá složitější.
Ono nejen myslí jinou částí mozku, ale ženské a mužské mozky jsou rozdílné, protože jsou jinak ovlivňovány hormony. Hormony, které mohou za tento rozdíl, jsou testosterony a estrogeny. Výzkumu vlivů hormonů na mozky se věnuje Roger Gorski z The Brain Research Institute na kalifornské universitě v L.A.(UCLA).

Estrogeny svým vlivem podle Gorskiho mohou za to, že žena má až o třicet procent více spojů (svazek nervových vláken corpus callasum- vazník) mezi pravou a levou mozkovou hemisférou než muž. Ženský hormon vyburcovává nervové buňky k vytváření většího množství spojů a to jak v mozku, tak mezi jeho hemisférami. Díky tomu ženy mohou dělat více věcí najednou, čím občas lezou mužům na nervy. Nejen tímto, o tom, že ženy jsou více povídavé než muži, se ví dávno a vědci upovídanost rovněž přisuzují rozdílnosti mozku a myšlení.

Mužské hormony - testosterony jsou podle Gorskiho zase odpovědné za to, že v těle s atributy jednoho pohlaví může být mozek toho druhého.
Ve třetím měsíci těhotenství silná dávka testosteronů začne ovlivňovat mozek plodu, který je zatím do této doby ženský se všemi ženskými tužbami i sexuální orientací. Na tento ženský mozek plodu, který má podle určení spermií být mužem, musí mít záplava testosteronu určitou kritickou úroveň – pokud je úroveň nižší než tato kritická úroveň, mozek zůstane v mužském těle ženský – takto se vysvětluje homosexualita (Roger Gorski – důkazy této teorie prováděl na krysách).
U plodu – budoucích holčiček, které naopak byly vystaveny vysoké hladině testosteronu, můžeme potom po jejich narození po celý jejich život sledovat mužské vzorce chování – jejich mozek je mužský (vysvětlení lesbiček) nebo se mu přibližuje podle množství testosteronu, který působil na mozek plodu.
Důkazy, že hormony ovlivňují vytváření mozku plodu a jeho sexuální orientaci, jsou nepřímé, jelikož se jedná o lidské jedince, nemůžeme provést důkaz experimentem. Ovšem experiment Rogera Gorskiho a jeho týmu prováděný na krysách by takovým důkazem mohl být. Lidé i krysy mají specifické pohlavní hormony a podobné oblasti v základu svého mozku, které ovládají sexuální chování (hypotalamus) – proto by mohly tyto experimenty dostačovat. Pokusy tedy dokázaly, že o sexuální orientaci se s největší pravděpodobností rozhoduje už v děloze, že sexuální orientaci určují hormony a stejné hormony dokáží ovlivnit fyzickou strukturu mozku.

Jak vidíte problém ženských a mužských mozků je širší a neomezuje se jen na otázku porozumění si pohlaví.



Linky
UC Irvine http://www.uci.edu/
The University of New Mexico http://www.unm.edu/

Rozhovor s Gorskim o ovlivňování mozků v matčině lůně http://www.susans.org/reference/gorskiin.html
Roger Gorski na UCLA http://www.bri.ucla.edu/bri_who/FacultyDetail_test2.asp?FaID=947

sobota 24. listopadu 2012

Pijme alkohol, nové mozkové buňky nám narostou.

Švédští vědci z Karolinska Institutet před nějakým tím časem objevili, že požívání alkoholu může být účinné na růst nových nervových buněk v mozku. Tyto, díky požití alkoholu narostlé buňky, samozřejmě mozku přináší užitek. Mohou pomoci s vylepšením paměti a tedy i procesu učení. Takže jak to je s tou proklamovanou škodlivostí alkoholu a s tvrzením, že naopak pití lihovin i piva mozkové buňky zabíjí?

Nikdy není nic zadarmo i matka příroda nerozhazuje svoji štědrost jen tak. V tomto případě nové "alkoholové" mozkové buňky podle všeho napomáhají rozvinutí alkoholismu. Čili jsou vlastně Trojským koněm démona alkoholu. My lidi jsme chudáci… Tedy zatím nevíme jestli tento objev platí i pro lidi, on byl totiž učiněn na myších.

Pokusy na nich ukázaly, že díky mírným dávkám alkoholu jim narostly nové mozkové buňky, ale hlodavci po jejich nárůstu začaly dávat přednost lihovinám před vodou.

"Domníváme se, že zvýšená produkce nových nervových buněk během umírněné spotřeby alkoholu může mít závažný vliv pro rozvinutí se závislosti na něm a i na průběh dlouhodobých efektů vyvolaných alkoholem, které mají vliv na mozek," řekl vedoucí švédské výzkumné skupiny profesor Stefan Brene.

A máme po radosti, ale jelikož, jak již bylo řečeno, průzkum se provádí na myších mozcích a na lidském mozku neproběhl ani jediný testík, nelze dělat žádné ukvapené názory.

pátek 23. listopadu 2012

Každý člověk si vyrábí legální drogu!

Onou legální drogou jsou endorfiny – mozkem produkované látky – velice podobné opiátům a to i svými účinky – endorfiny kontrolují a vytěsňují "neproduktivní", chronickou bolest, pozměňují stav vědomí tak, že na ni můžete prostě zapomenout, nevnímat ji. Dále vyvolávají eufórii a vnitřní pocity blaženosti až skoro podobné orgasmu. V určitých extrémních situacích je produkuje každý lidský mozek. Své o tom vědí například sportovci nebo tanečníci, hudebníci… Endorfiny mozek vytváří i při mimořádně intenzivních náboženských prožitcích a v transu. Při modlení prý senzitivní jedinci (spíše ženy) dosáhnou i orgasmu. Nejznámějším případem takovéhoto excitovaného stavu při modlení a zároveň často umělecky ztvárňovaným, je “extáze svaté Terezy”. Její sexuální vzrušení je skoro hmatatelně zobrazené v sousoší Gianlorenza Berniniho.
Rodící ženy produkují endorfin, pomáhá jim v určité fázi ulehčit porodní bolesti. I rodící se dítě produkuje tuto látku (podle - Elisabeth Geiselová Tränen nach der Geburt - Slzy po porodu 1997)
Každý člověk si může ve svém mozku vyrobit drogu. Tento fakt je pro nás známý od roku 1972 v tomto roce Dr. Solomon Snyder a Dr. Candace Pert z Johns Hopkins University v USA tuto “drogu” lokalizovali a nazvali ji endogenní morfin – endorfín.
Předcházely tomu jejich experimenty s morfinem na pacientech s nesnesitelnými chronickými bolestmi. Oba dva při experimentech zjistili, že mozkové nervové buňky asimilují morfin tak dokonale, jako by byl lidskému organizmu vlastní. Čili se správně domnívali, že organizmus musí být schopen sám produkovat látku, která má chemickou strukturu a účinky morfinu a tuto látku skutečně brzo po vyslovení hypotézy lokalizovali.
Za několik let vědci z Dukeovy univerzity objevili, že endorfin není jediná jednolitá látka, ale celá řada typů, z nichž každý má jinou biochemickou účinnost a poněkud jiné poslání. Do roku 1996 bylo klasifikováno 20 typů, z nichž nejúčinnější - dynorfin - je až 500x silnější než morfin a 380x silnější než heroin.
Proč tedy vlastně lidé berou na bolesti analgetika a lékaři ordinují opiáty (morfium) u smrtelně nemocných pacientů v poslední fázi jejich života, když silnější látky si umí lidský mozek vyrobit sám? Ono s endorfiny to není tak jednoduché - mají v našem těle nepřátelé - v organizmu působí nejméně 12 druhů různých enzymů, které v rámci metabolického procesu endorfiny napadají a rozkládají a tím je zbavují biologické účinnosti. Rozkladnou činnost enzymů ještě zesiluje zdravotní stav člověka - energetická vyčerpanost organizmu, zaviněná stresy a psychickou zátěží.
Tento poznatek je výsledkem výzkumu Dr. Seymoura Ehrenpreise (emeritní profesor farmacie a molekulární biologie na Chicago Medical School), který začal v roce 1973. Během výzkumů Dr. Ehrenpreis nalezl přírodní látku, která má schopnost působení rozkladných enzymů zbrzdit nebo zredukovat, a tak umožnit endorfinům mnohem lépe plnit jejich bolest tišící schopnosti – tou látkou je základní aminokyselina fenylalaninu.(V současnosti se tato látka vyrábí v USA pod názvem DL-fenylalanin .)

Smradem či vůní za bezpečnější řízení aut.

Psům je prý jedno jestli cítí vůni nebo smrad, vše je pro ně pouhá čichová informace - tvrdí odborná literatura. No nevím, zdá se mi, že pes velice rozlišuje co mu voní - jako třeba syrečky nebo smrdí - jako třeba příliš navoněná dáma. Člověk má ve vůních či smradech celkem jasno, i když výjimky se vždy najdou. Na základě touhy po pěkných čichových vjemech prosperují voňavkářské firmy a výrobci osvěžovačů vzduchu pro domácnosti, kanceláře i automobily. Zřejmě každý řidič zná ony voňavé stromečky, které se věší na vnitřní zrcátko. Ovšem stromečky jsou osvěžovačský pravěk, teď jsou dokonalejší a vůni lépe vydávající osvěžovače vzduchu. Jak je krásné synteticky provoněné auto - astmatik to jistě ocení. Tyto vůně nemusí být nebezpečné jen pro lidi s dýchacími problémy, ony mohou "pěkně zavařit" každému člověku.

Některé vůně jsou vážným faktorem, který přispívá k autonehodě. O tomto závěru nového výzkumu specialistů firmy RAC Foundation informovala už dávno i BBC News.

Sue Nicholson z RAC Foundation se věnuje výzkumu nakolik informace postupující z nosních receptorů do mozku ovlivňuje činnost řidičů - nakolik je mozek zaměstnán čichovým vjemem.
Heřmánková vůně, jasmínová, levandulová příliš oslabují další vnímaní řidiče - ten se věnuje registraci vůně a tím vznikne zvýšené nebezpečí havárie. Negativní vůní pro řidiče je také čerstvě posekaná tráva nebo těžké dámské voňavky - ty v mozku vyvolávají spíše erotické představy, než by řidiče donutily zkoncentrovat se na jízdu.

Je celá řada různých zápachů, které uvnitř automobilu mohou řidičům ještě znásobovat jejich stres za volantem, díky tomu ještě více překračují rychlost, a tak mohou přivodit neštěstí.

Na rozdíl od špatných vůní existují podle výzkumníků i ty dobré, které naopak pomáhají řidičům zkoncentrovat se na jízdu a pohotověji reagovat na krizové situace na silnici.

Vůně s dobrým vlivem na zlepšení vnímání při řízení jsou citron a kafe, mořský vzduch a také "vůně" úplně nového auta.

Při starších výzkumech vlivu vůní na koncentraci člověka se ještě přišlo na to, že kladný vliv má vůně skořice. Osvěžovač vzduchu vydávající vůni máty perné sice podle vědců nezlepšuje koncentraci, ale má pro bezpečnou jízdu také dobrou vlastnost - vůně máty totiž uklidňuje a otupuje agresivitu.

středa 21. listopadu 2012

Matematický model komunikace bílkovin


Vědecký tým z University of Cambridge vytvořil v roce 2005 matematický model interakcí bílkovin v buňkách. Na modelu je jasně vidět, že bílkoviny jsou způsobilé k vykonávání základních funkcí binární logiky. Tento typ binární logiky zcela přirozeně pracuje i v bakterii E.coli.
Tajemství dalšího typu biopočítače je tedy odhaleno? Je to komplet bílkovin, jejíž stav může být změněn připojením regulujícího ligandu (látka, která se specificky a vratně váže například právě na bílkoviny). Ligand zde slouží jako hlavní chemické "hradlo", zpracovávající buňkami vysílané signály. Jedná se také o bílkovinu, která se váže pouze s určitým tím "svým" receptorem buňky a v důsledku této chemické vazby se mění struktura onoho receptoru.
Propočty dokázaly, že síť buněčných bílkovin, vzájemně mezi sebou působících, díky důslednému přiřazování různých ligandů, může realizovat logické operandy (+, -, AND, OR, NOT).
U řady bílkovin stav "nečinnosti" a "aktivity" ( 0 a 1) závisí na koncentraci specifických molekul - regulátorů na dvou různých vchodech. Chemicky seřízenou úrovní energetické vazby mohou biologové měnit citlivost bílkovin - tedy logiku součinnosti se sousedy. Skupiny bílkovin takto mohou sestavit jednoduchý procesor, který přijímá řešení v závislosti na tom, jestli je zvýšená koncentrace ligandů na jednom nebo druhém vchodě.

Vše se zdá tak jednoduché, jenže není a cesta k fungujícímu biopočítači zatím nemá konce.


Napadla mě jedna možná bláznivá vize.

V časopise Discover (7/2005) byl publikován článek o zákeřné baktérii Enterococcus faecalis U virulentního kmene tohoto enterokoka bylo zjištěno, že používá svůj specifický "sonar", jeho pomocí "vidí" blížící se buňky jiných mikroorganismů. Je tak varován a při setkání ihned vypustí jed a vetřelce zničí.
Záhadu spouštěcího mechanismu, který vede k vypuštění toxinu vyřešil Michael S.Gilmore na katedře očního lékařství z Harvard University. Profesor zjistil, že enterokok neustále vyrábí dva druhy molekul, jedny malé a druhé velké. Není-li v okolí enterokoka žádná cizí baktérie, oba druhy molekul se drží u sebe a pomalu odplouvají do prostředí. Objeví-li se ale cizí baktérie, velké molekuly se na ni přichytí a malé molekuly se samotné vrátí zpátky k enterokokovi. Ten z jejich návratu získal informaci, že v okolí je cizí mikroorganismus a vypustí proti němu jed.
Dr. Gilmore vidí v tomto mechanismu naději, jak se před enterokokem ubránit: Zablokováním malé molekuly by se mohlo předejít uvolňování toxinu. A mě jen tak při čtení napadlo, že tato podivuhodná enterokokova vlastnost by také možná šla využít k sestrojení biopočítače - základní polohy 0 a1 by se vytvořily zablokováním oné malé molekuly a následným vypuštěním nebo nevypuštěním jedu.

úterý 20. listopadu 2012

Jedna, dvě biopočítač na scénu jde?

Bakterie - kyborg
Velmi nadějnou cestou k vytvoření biopočítače jdou od roku 2004 profesor Ravi F. Saraf a tehdy student Vikas Berry z University of Nebraska - Lincoln. Oni dva jsou asi první na světě, kteří stvořili zcela regulérního kyborga. Jedná se o bakterii - senzor, která je napevno zabudovaná v čipu.
V experimentálním čipu má senzor z bakterie úlohu snímače vlhkosti. Dříve tyto živé senzory výzkumníci z Nebrasky používali pro zjištění nebezpečných a jedovatých látek.

Biozařízení vytvořili ze standardního křemíkového čipu inkrustovaného zlatými elektrodami. Nejdříve na čip nanesli vrstvu bakterií Bacillus cereus, které se na něm seskupily tak, že vytvořily můstky mezi elektrodami. Potom vědci vše namočili do roztoku zlatých částiček - jejich rozměr se pohyboval kolem 30nanometrů. Částečky byly pokryty peptidy - to aby se lépe připojily k bakteriím.
Povlak ze zlatých nanočástic se v zařízení chová jako vodič. Vše funguje následovně - když se zvýší vlhkost nutí to bakterie k malému nafouknutí, to zvětší rozteč mezi sousedícími částečkami zlata cca o 0,2nanometrů. Elektrony tak obtížněji skáčí od jedné zlaté částice k druhé a tok proudu skrz obvod se tím pádem zmenší. Zajímavé je že bakterie se smršťují a následně nafukují, i když už nejsou živé.
Zařízení se při pokusech ukázalo jako mnohem citlivější, než normální snímače vlhkosti. Toto zařízení má význam v prostorách, kde i maličká změna vlhkosti může mít velmi vážné následky, může mít i význam pro kosmický výzkum.

Škatulata, tedy bakterie, hejbejte se!
Profesor Robert Hamers s kolegy z University of Wisconsin-Madison předvedli už na začátku roku 2005 jak elektrický proud může zachycovat bakterie a přemísťovat je do určených pozic na povrchu integrovaného obvodu. Pro pokus byly vybrány bakterie bacillus mycoides, které mají čárovitý tvar a délku 5nanometrů. Zamíchali je do roztoku pokrývajícího integrovaný obvod se zlatými elektrodami. Změna náboje na povrchu elektrod znemožnila bakteriím cestovat podél vodičů do určitých bodů obvodu. Dále v mezeře mezi dvěma elektrodami jsou bakterie zachycovány elektrickým polem. Mikroorganismy ovšem spojily elektrody mezi sebou a vytvořily živý vodič. Slabý elektrický proud, který tento vodič přenášel, signalizoval vědcům přítomnost bakterií v tom určitém místě.
Tato technologie může pomoci při montáži nanostrojů, rovněž je vhodná pro vytvoření nového pokolení biologických čidel.

pondělí 19. listopadu 2012

Barevná komunikace - naprogramované bakterie.

Elektroinženýr Ron Weiss společně s kolegy z Princeton University a spolupracovníky z California Institute of Technology pomocí předem zkonstruovaného cyklického fragmentu DNK geneticky naprogramovali bakterie. Naučili je komunikovat mezi sebou řečí barevných světelných signálů. Jedná se o bakterie E.coli, které vyzařují zelené nebo červené fluorescenční světlo a jsou nuceny změnit barvu ze zelené na červenou nebo obráceně v závislosti na tom, jak jsou zbarvené sousední bakterie. Informace o zbarvení je přenášena chemickým signálem z bakterie na bakterii. Toto se ukázalo jako dostačující k dosažení i složitých obrazců - každá bakterie představuje jeden pixel.
Při jednom z pokusů se podařilo na Petriho misce z bakterií vytvořit terč - zelený kruh uvnitř červeného. Podobná reakce na takovéto nebo i jiné vstupní signály pomohou vytvořit nové - biologické snímače, signalizujících přítomnost nebezpečných mikroorganismů nebo chemikálií
Takovéto geneticky upravené bakterie mohou být základním prvkem k vytvoření biologických počítačů. Weissův tým bude i na tomto problému pracovat. Zatím ukázali, že z jejich bakterií lze sestavovat i logické obvody a pomocí upravených E.coli lze provádět jednoduché matematické algoritmy. Takovýto počítač nebude možné využívat pro nějaké náročné výpočty, ale chytré mikroorganismy mohou být užitečné k usměrňování obnovení rozrušených tkání a všude tam, kde není možné použít normální chirurgii.
Weiss je neustále přesvědčen, že k tomu aby naučili bakterie vniknout do těl různých organismů a odsud pak podávat informace, budou potřebovat už jen pár let výzkumů.