Opravdu obrovský
http://pinktentacle.com/2009/03/giant-baby-robot-spits-fire-on-roppongi-pics/
Japonský sochař Kenji Yanobe skutečně není troškař a možná dokonce nesnáší pověstné japonské miniatury, protože vytvořil monstrózní sochu robota. Jeho dílo se jmenuje Giant Torayan robot a měří 7,2 metrů. Jedná se o mechanické miminko, které se může díky podvozku na kolech pohybovat, zpívá, tančí a hlavně plive oheň. Robot stojí před Tokijským
zábavním centrem Roppongi, kde je množství restaurací, hotelů, ale i diskoték a nočních klubů. Takže je logické, že mimino vrhající plameny je součástí výstavy "Roppongi Art Night."
Co uvidíš z okna
http://www.geekologie.com/2007/10/dynamic_daylight_window_is_tri.php
Pohled z okna Dynamic Daylight Windows, firmy Philips může být velmi matoucí a odporující logice reality. Je to totiž něco jako kouzelné okno.
Jedná se o koncept designu budoucnosti z programu "snadnější každodenní život" - easier day-to-day living. Toto okno, až bude reálné, bude skutečně něco jako sen. Představte si, že pokud kolem něj půjdete, bude rychle vytvářet efekt žaluzie a jakmile se vzdálíte, žaluzie zmizí. Dotykem ruky na určité místo přímo na okenní sklo, změníte jasnost světla dopadajícího do místnosti a další dotyk a změní se barva světla. Máchnete po okně lehce rukou a za ním začnou vyrůstat stromové větve. Rostou všude tam, kde jim to gestem naznačíte. Přejete si, aby bylo ráno? Okno skrz větve nebo třeba budovy nasimuluje ráno. Chcete večer? Máte ho mít i s červánky. Sednete si na sedátko umístěné na vnitřním parapetu a prostor okolo okna se začne rozsvěcet a i samotný parapet. Jasná modrá postupuje zpod vašeho těla nahoru až svítí celá plocha a podle vašeho přání se jas ztlumuje, barva tmavne…
Takové jsou fantastické představy techniků z Philipsu a doufejme, že se jim v budoucnosti opravdu podaří takové okno zkonstruovat a hlavně vyrábět. Chtějí je dodávat do hotelů, ale jistě nebude jen pro ně, Dynamic Daylight Windows, by bylo hezké i třeba v mateřských školách, dětských pokojích v halách domů. Může být i oknem nikam, čili instalací v přepážkové stěně a každý si vytvoří takový pohled ven, jaký si bude přát.
Ona mluví
http://www.rxtalks.com/
Randy Allnatt, který od narození nevidí málem udělal fatální chybu záměnou léků. Naštěstí přežil a rozhodl se, že musí vymyslet něco, co lidem jednou pro vždy zabrání splést si prášky. Spojil se s farmaceutem Anthony R, Marianem a založili firmu MedivoxRx Technologies. Během pěti let zhotovili a odzkoušeli několik systémů až nakonec zůstali u třech. V roce 2000 je dali vyzkoušet a ohodnotit pacientům a ti jednoznačně rozhodli, že nejlepší je "mluvící" lékovka. Jenže, zatím to bylo složité zařízení, které se nehodilo k širšímu použití.
V dubnu 2004 jejich firmu koupil Wizzard Software, který se krom jiného specializuje i na rozpoznávání a syntézu hlasu, a výzkum najednou dostal ten správný spád. Už v prosinci toho roku si první zájemci mohli koupit skutečně mluvící lékovku pod názvem Rex-The Talking Bottle. Je to 10cm vysoký umělohmotný váleček o průměru 5cm. Aby lékovka prozradila, co v sobě skrývá, stačí pouze zmáčknout malý knoflík v její dolní části. Informace do ní lze vkládat dvěma způsoby. Prvním, a asi z hlediska pacienta nejdůležitějším, je ten, že informaci o léčivu do ní zadá lékárník (popřípadě doktor), přímo ze svého počítače. Tato data jsou přístrojem, do kterého je lékovka postavena, okamžitě přeměňována na řeč a ta je nahrávaná do ní. Druhou možností je, že si informace do lékovky namluví pacient. K tomuto potřebuje celý komplet nazvaný Rex Starter Kit. Je to "magnetofon" - speciální zařízení umožňující zvukový záznam do lékovky, mikrofon a tři plastikové lahvičky. Samotný záznam je jednoduchý stiskne se knoflík a do mikrofonu se najednou řekne vše, co si má lékovka pamatovat a říkat. Záznam může být dlouhý 32 sekund a jde vymazat a nahrát znovu.
Doba, po kterou na vás hovoří, čili trvanlivost jejich baterií, je půl roku nebo 300 použití zvukového záznamu, pak si musíte pořídit novou.
Zobrazují se příspěvky se štítkemgadgety. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemgadgety. Zobrazit všechny příspěvky
neděle 1. dubna 2018
středa 27. listopadu 2013
Když na kolo, tak jedině až napadne sníh :) a já tě namažu
Ve vzduchu poletuje něco bílého. Takže asi nyní nastává ta pravá chvíle popovídat si o hi-tech novinkách věnovaných sportovcům na sněhu.
Stačí mít specielní horské kolo a je vám jedno jestli sníh napadne či nikoliv, vy na svém bicyklu můžete šlapat za každého počasí. Ano, skutečně takové universální horské kolo do jakéhokoliv terénu a i na sníh existuje. Vyrábí ho kanadská firma Ktrak Cycle.
Samozřejmě, že pro různé terény je třeba ho různě upravit. Ona úprava znamená rychlou a snadnou výměnu kol. Místo zadního kola se namontuje originální pásový pohon skládající se z velkého kola a několika malých převodových koleček - pojmenovaný KtraK. Díky pásu se horské kolo stává stabilnějším pro jízdu na písku. Jenže pokud s ním chcete jezdit po sněhu a sjíždět i zasněžené svahy hor, musíte ještě vyměnit přední kolo a na vidlici místo něj upevnit speciální lyži. Po této úpravě si - pokud jste zdatní sportovci, můžete vyšlápnout i z velmi strmého zasněženého kopce. A do kopce vezmete kolo na ramena a šlapete jako s lyžemi, není ani o moc těžší.
První kusy oněch pásových zvláštních zadních kol a předních lyží se začnou prodávat během několika dní a budou stát - KtraK 400 dolarů a přední lyže 140 dolarů.
Možná je zajímavé, že součásti KtraK se ručně vyrábí v Britské Kolumbii a v Kanadě se pouze montují, kontrolují a následně se každé kolo testuje. Pokud chcete vědět, jestli tyto zimní doplňky horského kola jdou namontovat na každé kolo - tak pouze na takové, které má podobnou konstrukci jako ty od kanadské firmy.
V Kanadě v zimě na sněhu můžete potkat ještě jedno takové jednostopé vozidlo - v předu lyže, vzadu pásové kolo - jedná se o motocykl Snow Hawk. Rozdíl je v tom, že toto je kompaktní motocykl ne jako horské kolo, které má výměnná letní a zimní kola.
Sjezdové horské zimní kolo - to nezvládne každý, lidi rovněž nepotřebují speciální motorky určené převážně pro horské služby, policii… hodně lidí se, ale opravdu těší na normální lyže a právě pro lyžaře mají vědci krásný dárek - automatizované snížení tření.
Správně navoskovat, je prý úplná alchymie a nikdo z komerčních sportovců nedovolí, aby ten jeho "voskující člověk", tajemství vyzradil konkurenci… jenže člověk je člověk, navíc vosk se samozřejmě stírá a ke konci jízdy už mají lyže jiné jízdní vlastnosti než na začátku a tedy i rychlost. Vše by vyřešily samovoskující se lyže. A takové právě byly vyvinuty ve Velké Británii. Kontinuální voskování neustále zmírňuje tření, lyžař má tedy, na několik hodin, zabezpečenou vysokou rychlost, jako kdyby právě namazal.
Samovoskující se sjezdařské lyže jsou nápadem dvou chemických inženýrů - Petera Styringa z Sheffield University a Alexe Routha z Cambridge University.
Voskování probíhá za jízdy a princip je celkem jednoduchý: K uložení patřičného množství tekutého vosku chemici využili dutý prostor mezi lyžařskými botami a lyžemi. Vosk prochází přes malou trubičku o průměru 250mikronů na vrchní stranu lyží a odsud se spouští dolů. K tomu, aby vosk vytékal se využívá váha lyžaře a systém ventilů zajišťuje, že nevytéká moc rychle, ale přesně, jak je potřeba. Vosk ze zásobníků vystačí na tři hodiny jízdy.
Testy ukázaly, že tyto sjezdařské lyže dovolují dosáhnout vyšších rychlostí, než jsou možné s normálními, hlavně na mírnějších svazích s přírodním sněhem. Méně zrychlují na horských svazích. Podle povrchu a kvality sněhu se může rychlost jízdy zvýšit od 23% až do 48%, což opravdu není zanedbatelné.
pondělí 28. října 2013
VÝČET NEJASNOSTÍ KOLEM MRTVÉHO MUŽE Z JESKYNĚ LASCAUX (2)
3. Otazníky vyvolávájí předměty ležící vedle muže
Je to tyč zakončená siluetou ptáka. Hezká hůlka na procházku? To nikdo neví. Možná se opravdu jedná o pravěkou špacírku. Někdy je vyluštění záhady velice banální.
Někteří historici v tyči s ptákem vidí vrhač oštěpů, který se často vyskytuje ve francouzských paleolitických nálezech. Je to lovecká pomůcka vyráběná z kosti či parohu a na konci zdobená podobou zvířete nebo ptáka. Další skupina tvrdí, že se jedná o do země zaražený totem. Německému antropologu Kirchnerovi to připomíná magické praktiky Jakutů na Sibiři a lovecký smysl scény nahrazuje výkladem šamanského obřadu.
Až do dnešní doby přežili šamani a jejich chřestítka, některá mají ptačí podobu.
U některých jihoamerických kmenů zobrazení ptáka znamená šamanova ducha vznášejícího se na nebi. Tito ptáci zdobí oltáře, jsou zhotoveni z popela posvátného kaktusu peyote metodou prostého vysypání popele do žádaného tvaru rovnou na zem. Takže poukazuje zobrazený pták a ptačí maska na to, že na obrázku je šaman?
Breulio se zase přiklání k myšlence ne hůlky, ale pohřebního sloupu, jaký je znám u aljašských Eskymáků.
Podle výtvarných teoretiků je to prostě obrázek ptáčka, který usedl na tyč. Tak si vyberte – nebo vás napadají další věci? Mohl by to být třeba i nějaký dlouhonohý pták, odznak hodnosti dotyčného, věc, která malíři připomínala opeřence… nebo odznak ptáčníka. Co když se i pračlověk zdobil pírky a peříčky a nutně by tedy potřeboval lovce-ptáčníka. Na Havaji je takovýto lovec křehkých pírkatců velice vážený člověk a peří se přikládá magická síla. U Indiánů bylo peří ceněno nad zlato a i u krví nešetřících Aztéků měl umělec zhotovující péřové ozdoby výsostné postavení ve společnosti. Mohlo to tak být i před tisíci lety a malíř tou ptačí podobou mohl zdůraznit “funkci” zabitého. Anebo rovněž by to mohlo znázorněné jeho jméno. Kdo četl indiánky, jistě na nějaké hned přijde.
Malba by mohla být třeba i rébusovitým záznamem jména tvůrce maleb v celé jeskyni Lascaux. Dodělal mistrovské dílo a podepsal se. Jaké by to bylo jméno? Přiznám se, nemám představu. A vy?
Nakonec, celá scénka z Lascaux může znamenat zobrazení zlého přání, kletbu. Autor měl soka, kterému přál takovouto smrt a věřil, že když své přání nakreslí, tak se i tak stane. Něco jako figurka propíchnutá rezavým hřebíkem. Pak by to, ale byla čistě magická kresba a skoro nic z předchozího by neplatilo.
pokračování
pondělí 7. ledna 2013
Nespí, nejí, hlídají
Technika a elektrotechnika - lépe řečeno stroje a přístroje - za nás poslední dobou vykonávají stále více práce, od výroby aut až třeba po takovou činnost jako je hlídaní našeho zdraví a životů.
O škodlivosti hluku již bylo napsáno mnoho slov, ale pokud si každý z nás nemůže sám změřit jeho hladinu, tak napsaná varování jsou vlastně zbytečná. Naštěstí v současnosti si již můžete pořídit svůj osobní přístroj, který bude hlídat, abyste nepřišli kvůli nadměrnému rámusu o svůj sluch.
Tento přístroj vytvořili vědci z nekomerční organizace Hollins Communications Research Institute (HCRI), která se zabývá výzkumem sluchu a řeči od roku 1972.
Přístroj je malá krabička, která se pohodlně vejde do ruky a tvůrci ji pojmenovali - jak jinak než Ear3. Okolní lomoz analyzuje pomocí vestavěného mikrofonu. Ear3 měří nejenom hluk z ulice nebo třeba stavby, koncertu, ale pokud k mikrofonu přiložíte sluchátko například z MP3 přehrávače - změří i jeho bezpečnost - čili jestli vám poslech huby z něj neničí sluch.
Pokud se nacházíte v tak hlasitém prostředí a nebo váš přehrávač vám do uší pouští víc decibelů, než by měl - Ear3 vydá výstražný signál.
Zakladatel HCRI profesor Ronald Webster varuje před nedostatečnou hygienou sluchu - člověk podle jeho slov může ztratit možnost slyšet až v polovině frekvenčního rozsahu, který jsme schopni vnímat a to ještě dříve než se objeví úplná hluchota. Potencionálně nebezpečnou hranicí pro zdravý sluch je prý hluk nad 85 decibelů, což se jiným odborníkům zdá velmi nízká hranice. Rozsoudí je pouze nějaké simulace a pokusy, které dokáží přesně tuto hranici už nebezpečných decibelů určit.
Další elektronikou zachraňující tentokrát ne sluch, ale přímo životy dětí je například hlasový požární senzor - KidSmart Vocal Smoke Detector. Podle výzkumu, prý je dokázáno, že spící děti nereagují na normální signál sirény, tak rychle jako na hlas svých rodičů a ročně tak zbytečně zahyne při požáru desetitisíce dětí. Brent Routman se tedy rozhodl vytvořit takový alarm, který by děti na požár upozornil hlasem mámy nebo táty. Společně s Larrym Stultsem vyvinul a nechal si patentovat technologii hlasového požárního alarmu. Po letech se tohoto nápadu ujali Matthew Ferris a Bruce Black z University of Georgia a společně s autory hlásiče založili firmu Safe Escape. V roce 2003 už jejich výrobek dostal cenu na výstavě Consumer Electronics Show v Las Vegas, jako nejlepší inovace ve své kategorii.
Spánek dětí střeží požární alarm a miminka hlídají zase chůvy. Ta asi nejméně náročná a přitom dokonalá se jmenuje Nanny . Nikdy nezavře oči a dává na človíčka pozor po celé dny a noci - je to nutné, aby se předešlo náhlému selhání dechu, dušení či jeho dávení a tím pádem jeho úmrtí. Její výkonnost je tak úžasná, protože je to samozřejmě senzor - snímací deska a vyhodnocovací přístroj. Deska - senzor se vloží pod matraci postýlky - je to vysoce citlivé zařízení, které rozezná změny těžiště dítěte způsobené dýcháním a i frekvenci dechu. Signály ze senzoru jdou do vyhodnocovacího přístroje, který se může umístit na postýlku nebo do vedlejší místnosti. Pokud dítě nedýchá déle než 20s, nebo jeho průměrné dýchání klesne pod 8 nádechů za minutu přístroj okamžitě zvukově vyhlásí poplach. Chůva je napájena dvěma tužkovými bateriemi.a tento přístroj vyvinula a vyrábí česká firma Jablotron. V zářijovém čísle ji britský časopis BABY & toddler gear udělil zlatou medaili jako nejlepšímu přístroji hlídajícímu dech dítěte.
O škodlivosti hluku již bylo napsáno mnoho slov, ale pokud si každý z nás nemůže sám změřit jeho hladinu, tak napsaná varování jsou vlastně zbytečná. Naštěstí v současnosti si již můžete pořídit svůj osobní přístroj, který bude hlídat, abyste nepřišli kvůli nadměrnému rámusu o svůj sluch.
Tento přístroj vytvořili vědci z nekomerční organizace Hollins Communications Research Institute (HCRI), která se zabývá výzkumem sluchu a řeči od roku 1972.
Přístroj je malá krabička, která se pohodlně vejde do ruky a tvůrci ji pojmenovali - jak jinak než Ear3. Okolní lomoz analyzuje pomocí vestavěného mikrofonu. Ear3 měří nejenom hluk z ulice nebo třeba stavby, koncertu, ale pokud k mikrofonu přiložíte sluchátko například z MP3 přehrávače - změří i jeho bezpečnost - čili jestli vám poslech huby z něj neničí sluch.
Pokud se nacházíte v tak hlasitém prostředí a nebo váš přehrávač vám do uší pouští víc decibelů, než by měl - Ear3 vydá výstražný signál.
Zakladatel HCRI profesor Ronald Webster varuje před nedostatečnou hygienou sluchu - člověk podle jeho slov může ztratit možnost slyšet až v polovině frekvenčního rozsahu, který jsme schopni vnímat a to ještě dříve než se objeví úplná hluchota. Potencionálně nebezpečnou hranicí pro zdravý sluch je prý hluk nad 85 decibelů, což se jiným odborníkům zdá velmi nízká hranice. Rozsoudí je pouze nějaké simulace a pokusy, které dokáží přesně tuto hranici už nebezpečných decibelů určit.
Další elektronikou zachraňující tentokrát ne sluch, ale přímo životy dětí je například hlasový požární senzor - KidSmart Vocal Smoke Detector. Podle výzkumu, prý je dokázáno, že spící děti nereagují na normální signál sirény, tak rychle jako na hlas svých rodičů a ročně tak zbytečně zahyne při požáru desetitisíce dětí. Brent Routman se tedy rozhodl vytvořit takový alarm, který by děti na požár upozornil hlasem mámy nebo táty. Společně s Larrym Stultsem vyvinul a nechal si patentovat technologii hlasového požárního alarmu. Po letech se tohoto nápadu ujali Matthew Ferris a Bruce Black z University of Georgia a společně s autory hlásiče založili firmu Safe Escape. V roce 2003 už jejich výrobek dostal cenu na výstavě Consumer Electronics Show v Las Vegas, jako nejlepší inovace ve své kategorii.
Spánek dětí střeží požární alarm a miminka hlídají zase chůvy. Ta asi nejméně náročná a přitom dokonalá se jmenuje Nanny . Nikdy nezavře oči a dává na človíčka pozor po celé dny a noci - je to nutné, aby se předešlo náhlému selhání dechu, dušení či jeho dávení a tím pádem jeho úmrtí. Její výkonnost je tak úžasná, protože je to samozřejmě senzor - snímací deska a vyhodnocovací přístroj. Deska - senzor se vloží pod matraci postýlky - je to vysoce citlivé zařízení, které rozezná změny těžiště dítěte způsobené dýcháním a i frekvenci dechu. Signály ze senzoru jdou do vyhodnocovacího přístroje, který se může umístit na postýlku nebo do vedlejší místnosti. Pokud dítě nedýchá déle než 20s, nebo jeho průměrné dýchání klesne pod 8 nádechů za minutu přístroj okamžitě zvukově vyhlásí poplach. Chůva je napájena dvěma tužkovými bateriemi.a tento přístroj vyvinula a vyrábí česká firma Jablotron. V zářijovém čísle ji britský časopis BABY & toddler gear udělil zlatou medaili jako nejlepšímu přístroji hlídajícímu dech dítěte.
úterý 27. listopadu 2012
Prozraď mi, lékovko, co v sobě ukrýváš?
Je zima a zcela logicky se hodně píše o nemocích a lécích. Zatím si nemůžeme užívat dokonalé léčby, která by byla prováděna nanoroboty přímo v našem těle, ale poslušně polykáme nechutné pilulky, zapíjíme je čajem… Někdy se stane, že se člověk splete, v roztržitosti přehlédne etiketu léčiva a spolkne jiné prášky než by měl. To se může přihodit každému, ale jak se takového omylu může vyvarovat nevidomý člověk?
Přitom stačí málo - mluvící lékovka, která vám oznámí, co v sobě skrývá. Na začátku její historie byla právě téměř fatální záměna léku. Přihodila se Randy Allnattovi, který od narození nevidí. Naštěstí přežil a rozhodl se, že musí vymyslet něco, co lidem jednou pro vždy zabrání splést si prášky. Spojil se s farmaceutem Anthony R, Marianem a založili firmu MedivoxRx Technologies. Během pěti let zhotovili a odzkoušeli několik systémů až nakonec zůstali u třech. V roce 2000 je dali vyzkoušet a ohodnotit pacientům a ti jednoznačně rozhodli, že nejlepší je "mluvící" lékovka. Jenže, zatím to bylo složité zařízení, které se nehodilo k širšímu použití.
V dubnu 2004 jejich firmu koupil Wizzard Software, který se krom jiného specializuje i na rozpoznávání a syntézu hlasu, a výzkum najednou dostal ten správný spád. Už v prosinci si první zájemci mohli koupit skutečně mluvící lékovku pod názvem Rex-The Talking Bottle. Je to 10cm vysoký umělohmotný váleček o průměru 5cm. Aby lékovka prozradila, co v sobě skrývá, stačí pouze zmáčknout malý knoflík v její dolní části. Informace do ní lze vkládat dvěma způsoby. Prvním, a asi z hlediska pacienta nejdůležitějším, je ten, že informaci o léčivu do ní zadá lékárník (popřípadě doktor), přímo ze svého počítače. Tato data jsou přístrojem, do kterého je lékovka postavena, okamžitě přeměňována na řeč a ta je nahrávaná do ní. Druhou možností je, že si informace do lékovky namluví pacient. K tomuto potřebuje celý komplet nazvaný Rex Starter Kit. Je to "magnetofon" - speciální zařízení umožňující zvukový záznam do lékovky, mikrofon a tři plastikové lahvičky. Samotný záznam je jednoduchý stiskne se knoflík a do mikrofonu se najednou řekne vše, co si má lékovka pamatovat a říkat. Záznam může být dlouhý 32 sekund a jde vymazat a nahrát znovu.
Doba, po kterou na vás hovoří, čili trvanlivost jejich baterií, je půl roku nebo 300 použití zvukového záznamu, pak si musíte pořídit novou. Její cena je v USA kolem 17 dolarů.
V Jižní Africe existuje zase lékovka, která hlídá zapomnětlivé lidi a pošle jim SMS zprávu, že si nevzali svůj lék. Tvůrcem je doktor David Green. Zařízení se jmenuje SIMpill a funguje všude tam, kde jsou mobilní sítě. Lékovka je vybavena elektronickým čipem, takže po sejmutí víčka je tato informace ihned předána serveru. Zpráva obsahuje identifikační číslo krabičky a tím pádem i pacienta, podle něj počítač ve své databázi zkontroluje jestli byla krabička s patřičnými léky otevřena ve správný čas - pokud ne anebo pokud vůbec nebyla otevřena ve stanovenou hodinu, pošle pacientovi nebo lékaři či rodinnému příslušníkovi na jeho mobil SMS. Pacient se zároveň nemusí starat ani o to, aby nedošlo k vybití baterií - i tato informace mu přijde jako SMS. Podle doktora Greena krabička a její roční provoz vyjde v JAR asi tak na 300 dolarů.
Přitom stačí málo - mluvící lékovka, která vám oznámí, co v sobě skrývá. Na začátku její historie byla právě téměř fatální záměna léku. Přihodila se Randy Allnattovi, který od narození nevidí. Naštěstí přežil a rozhodl se, že musí vymyslet něco, co lidem jednou pro vždy zabrání splést si prášky. Spojil se s farmaceutem Anthony R, Marianem a založili firmu MedivoxRx Technologies. Během pěti let zhotovili a odzkoušeli několik systémů až nakonec zůstali u třech. V roce 2000 je dali vyzkoušet a ohodnotit pacientům a ti jednoznačně rozhodli, že nejlepší je "mluvící" lékovka. Jenže, zatím to bylo složité zařízení, které se nehodilo k širšímu použití.
V dubnu 2004 jejich firmu koupil Wizzard Software, který se krom jiného specializuje i na rozpoznávání a syntézu hlasu, a výzkum najednou dostal ten správný spád. Už v prosinci si první zájemci mohli koupit skutečně mluvící lékovku pod názvem Rex-The Talking Bottle. Je to 10cm vysoký umělohmotný váleček o průměru 5cm. Aby lékovka prozradila, co v sobě skrývá, stačí pouze zmáčknout malý knoflík v její dolní části. Informace do ní lze vkládat dvěma způsoby. Prvním, a asi z hlediska pacienta nejdůležitějším, je ten, že informaci o léčivu do ní zadá lékárník (popřípadě doktor), přímo ze svého počítače. Tato data jsou přístrojem, do kterého je lékovka postavena, okamžitě přeměňována na řeč a ta je nahrávaná do ní. Druhou možností je, že si informace do lékovky namluví pacient. K tomuto potřebuje celý komplet nazvaný Rex Starter Kit. Je to "magnetofon" - speciální zařízení umožňující zvukový záznam do lékovky, mikrofon a tři plastikové lahvičky. Samotný záznam je jednoduchý stiskne se knoflík a do mikrofonu se najednou řekne vše, co si má lékovka pamatovat a říkat. Záznam může být dlouhý 32 sekund a jde vymazat a nahrát znovu.
Doba, po kterou na vás hovoří, čili trvanlivost jejich baterií, je půl roku nebo 300 použití zvukového záznamu, pak si musíte pořídit novou. Její cena je v USA kolem 17 dolarů.
V Jižní Africe existuje zase lékovka, která hlídá zapomnětlivé lidi a pošle jim SMS zprávu, že si nevzali svůj lék. Tvůrcem je doktor David Green. Zařízení se jmenuje SIMpill a funguje všude tam, kde jsou mobilní sítě. Lékovka je vybavena elektronickým čipem, takže po sejmutí víčka je tato informace ihned předána serveru. Zpráva obsahuje identifikační číslo krabičky a tím pádem i pacienta, podle něj počítač ve své databázi zkontroluje jestli byla krabička s patřičnými léky otevřena ve správný čas - pokud ne anebo pokud vůbec nebyla otevřena ve stanovenou hodinu, pošle pacientovi nebo lékaři či rodinnému příslušníkovi na jeho mobil SMS. Pacient se zároveň nemusí starat ani o to, aby nedošlo k vybití baterií - i tato informace mu přijde jako SMS. Podle doktora Greena krabička a její roční provoz vyjde v JAR asi tak na 300 dolarů.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)