Tak nám, paní Mülerová, zařízli svobodu.
Jakýho Svobodu?
Svobodu slova, paní Mülerová.
A tak to jo, tuhle. Tak to jo. A vona někdy nějaká byla?
No byla a nebyla. Nejdříve nebyla, pak byla, pak nebyla, pak
chvíli byla, ale vždycky vás něco stálo, pokud jste si pustila hubu na špacír.
No jo pro hubu na hubu, to znám i já, prostá ženská.
A teď to, paní Mülerová, vypadalo jako, že je, že jen když
moc plkáte a šéfům to nejde pod vousy, tak vás můžou prostě vyhodit
z práce, ale nic víc.
Paní Mülerová zbledla. A teď už to nevypadá a je něco víc?
No, jo teď si plknete na sociální síti, jako si tady
povídáme spolu doma v soukromí a policajti vám vrazí do bytu a zavřou vás, až
zčernáte…. Haló! Paní Mülerová, kam běžíte, vraťte se.
-
Pánové já jsem nevinej, ježíšmarjá já jsem nevinej.
Švejk, půjdou s náma a budou kušovat a můžou bejt rád,
že žijou teď, dnes vás jenom zavřem. To za protektorátu byla za schvalování
atentátu rovnou sekera.
Vidíte, tak jdeme, jdeme a buďte rád, že žijete
v demokracii.
Žádné komentáře:
Okomentovat