Poslední dobou mám nějak dost práce, moc toho tedy
nenaspím. Stane se, že usnu u počítače.
Jako třeba dnes.
Ze spánku mě probudilo zvonění mobilu. Šmátnu po
přístroji.
„Ano?“ Ptám se.
„Jak, to žes mě nepozvala na svatbu!“ Ozvalo se nasupeně z mikrofonu.
Jsem rozespalá a nějak nechápu, „čí svatba? Co svatba?“
„Se nedělej. Tvoje!“
„Moje?“
„Dala jsi teď fotky na Facebook.“
„Svatební?“ Probírám se a pomalu mi dochází souvislosti.
Začalo to tak před třemi dny. Najednou mi lidi začali
dávat Like a přidávat komentáře k mým svatebním fotkám. Nevěnovala jsem
tomu pozornost. Věci se prostě dějí, jak říká klasik, čert je vem.
Volajícímu jsem poděkovala za zájem a doporučila podívat
se na datum , kdy jsem na Xichtáři fotky zveřejnila.
Jsem dokonale probraná. Oživuju počítač a jdu se podívat
na onu sociální síť. Překvapeně koukám na dost velký počet zpráv.
Jedni gratulují, další se diví, kdy jsem se stihla
rozvést a znovu se vdát. Orosilo se mi čelo.
Tak jasně zájem mě těší, ale… raději hned píšu vše vyjasňující
text:
Jsem zmatena, co Xichtář asi ukazuje lidem z mé Home
– jako díky za gratulace – fakt, mám i radost, že se fotky líbí, díky za Like,
potěší to vždy… ale ty svatební fotky jsou z 4.9.2010
Takže, ne, není to má další svatba. Ne, negratulujte mému
manželovi :))
Žádné komentáře:
Okomentovat