pátek 8. března 2013

Proč slavím den žen


8. březen MDŽ, za totáče u nás tento svátek žen zásluhou komunistů zprofanoval, po listopadu 1989 se tudíž přestal slavit a nahradil ho svátek matek.
Mnohé jiné svátky by se nemusely slavit, ale tento si ignorování nezaslouží a svátek matek ho nemůže nahradit, je o něčem jiném.
MDŽ - je víc než jen den žen, je to symbol a připomenutí si, že ať už jsme mužem nebo ženou, jsme každý nejprve člověk a jako člověk jsou pohlaví rovnoprávná - ne rovná si, to je samozřejmě hloupost.
8. Března si zároveň uctíváme památku žen, které se nezařadily do davu a nenechaly se zastrašit a své přesvědčení mnohdy trpěly i umíraly. Nejedná se jen o bojovnice za ženská práva, ale i vědkyně, umělkyně. Prostě vyšlapaly nám tu cestu, že jsme teď, kde jsme a jim se o tom jen snilo.
V neposlední řadě oslava MDŽ je vyjádření podpory těm ženám, které opravdu nemají vůbec žádná práva a jsou pokládány za něco podřadného.
Prostě MDŽ je den mezinárodní solidarity žen všech zemí. Takto ho chápe vzdělaný svět a takto ho chápu a slavím i já ač se osobně vůbec necítím být utiskovaná, ale solidarizuji s jinými a jsem ženská.
Pro osvěžení, možná v hloubce mozku zapadlých, informací:

Koho to napadlo?
V roce 1907 na prvním sjezdu socialistek ve Stuttgartu vystoupila rakouská delegátka s myšlenkou, že by se ženy měly v určitý den v roce veřejně scházet a žádat volební právo.

Kdy poprvé ženy hromadně demonstrovaly za svá práva?
Tradice začala poslední únorovou neděli v roce 1908 ve Spojených státech, kdy ženy zorganizovaly první Den žen a demonstrovaly za svá hlasovací, politická a ekonomická práva.

Proč 8. března?
Datum 8. března bylo vybráno na památku ženských nepokojů proti válce a bídě v roce 1917 v Petrohradě, které posléze přerostly v únorovou revoluci a abdikaci cara. Prozatímní vláda, která poté nastoupila, zaručila ženám volební právo.

Kdy se ženy poprvé sešly 8.3.?
Poprvé tento den demonstrovaly ženy v roce 1914 proti zbrojení, chystané válce, za propagaci mírových myšlenek, požadovaly přístup žen do veřejného a kulturního života, a žádaly občanskou a politickou rovnoprávnost.