Nad podzimní loukou se nesl jasný zvuk trubky. Melodie
pohltila čas a prostor.
Dívám se, odkud pouští tu krásu…. Že by nějaká volební
agitka? Ne, na to je to moc krásné.
Muzika se line z tramvaje.
Na prvním sedadle
sedí tramvaják a hraje na trubku.
Chtělo se mi tam zůstat a poslouchat. Ovšem přišlo mi to
takové rušící, nemístné. Byl on a jeho nástroj.
Tak jsem pomalu a tiše s hafanama odešla, ale chtělo se
mi zařvat „Bravó“ a zatleskat.
Dnešek už mi nic nezkazí. Chvilku jsem slyšela koncert z tramvaje.
Na tyhle okamžiky se nezapomíná.
Žádné komentáře:
Okomentovat