Sci a Fant: představení knihy Pronajmu svět Zn. Virtuální

Vážení přátelé, kamarádi, milí čtenáři, dovoluji si vám představit moji novou knížku, čtvrtou v pořadí.

Kniha obsahuje jednu novelu a osm povídek, má pevné barevné desky, 304 stran, udělala jsem do ní 26 ilustrací plus dvě na obálku a řídila jsem se vašim požadavkem, aby tentokrát nebyla vytištěna pidipísmem, ale pořádným, čitelným.

Kniha vznikala několik let, během nich jsem některé ukázky i povídky dala na Net – abyste nekupovali zajíce v pytli. Takže, kdo se o mne zajímá, ví, co má čekat. Ovšem dávám sem několik kratičkých ukázek a je možné si jich víc stáhnout ve formátu pdf - jako stránky knížky (viz odkazy úplně dole).

To byly všeobecné informace, a co vám řeknu o knize? Prý rozhodně není pro puritány. Ano, píšu sice sci-fi, ale to nejde vytrhnout ze života či oddělit od člověka… čili píši o životě, o lidech co právě musí o něco bojovat a nejsou moc šťastní a v takovém světě se nemluví jako v čajovém salónu starých dam. Do života patří zrada, láska, sex, politika, fanatici… věda, technika… Do života patří sny i noční můry. Do života patří i technika – takže se mi to hemží všude technickými vynálezy a roboty. Do života také patří boj – moji hrdinové bojují proti blbosti a všemožným bohům. Ano jsou militantně ateističtí a nenávidí stádnost a zneužívání jakýchkoli bytostí.

Žiji v Praze a v České republice, takže v mém psaní se odráží jak mé milované město, tak třeba politika v naší zemi.

V případě vašeho zájmu o koupi knihy - tak ta je možná v mnoha knižních e-shopech
Namátkou pro ČR http://www.knihacek.cz/noskova-…/pronajmu-svet-zn-virtualni/
Pro Slovensko http://www.literama.sk/…/…/276355/pronajmu-svet-zn-virtualni
Nebo pro žijící v Praze, či dojíždějící do Prahy u mne – levněji, ale pouze osobní odběr.

anotace: Groteskní až drsně sarkastické povídky a novela zkušené autorky vyvolávají otázky o společnosti, náboženství, lidech, vědě a technice, které jste si možná nikdy nepoložili.

Jaký bude svět za padesát, sto, pět set let? Autorka rozvíjí několik směrů, kterými by se budoucnost mohla ubírat. Jednou linií jejích futurologických vizí jsou technické vynálezy, nanotechnologie a roboti a druhou je společnost, její uspořádání a osudy jednotlivců bojujících o své místo na světě, o lásku, o to nebýt sám, za záchranu všeho živého, za svobodu a proti všem dogmatickým diktátům.

Příběhy Jity Splítkové vás rozesmějí a přenesou do nevšedního světa, kde aspoň na chvíli pocítíte uspokojení z vítězství či spravedlivé odplaty těm, co si to zaslouží.

první recenze http://svet-mezi-radky.blogspot.cz/2016/11/recenze-pronajmu-svet-zn-virtualni-jita.html
ohlasy http://www.cbdb.cz/kniha-171278-pronajmu-svet-zn-virtualni

ukázka číslo 1:

z novely Děvky se maj

Pandora se sotva vleče centrem města. Když vycházela z domova, byla zima, navlékla na sebe teplé šaty s rolákem a teď, když vyšlo sluníčko, je jí vedro.

Před ní jdou dvě mladé a elegantní ženy v letních šatech. Jedna vede za ruku asi pětiletou holčičku.

„Řekni tetě, jakou básničku ses naučila,“ nutí matka dceru do řeči. Ta mlčí. Zaujala ji totiž dívka, která je předešla. Byla to taková ta klasická štíhlá prsatá blondýna v opravdu mini šatech. Co chybělo látky, nahrazovaly podpatky jejích bot. Holčička na ní mohla oči nechat.

„A nezazpíváš tetě tedy tu novou písničku?“ Dítě nevnímá.

Prsatka asi nějak špatně došlápla a zavrávorala. Její ruce našly oporu ve stařeně jdoucí proti ní. Blondýně tak nechtěně poskytla pomoc, ale sama se skácela na zem.

„Taková obyčejná děvka! Ani se to neomluví! Děvka jedna!“ křičí sražená žena ze země směrem za odcházející. Ta se najednou zastavila.

Ne, nebylo to z důvodu svědomí. Jen z kabelky vytáhla klíčky od kabrioletu. Nastoupila do zářivě červeného vozu a odjela.

Holčička vše pozorně sledovala. „A řekni tetě, čímpak bys chtěla být?“ nevzdává konverzaci matka.

Dcera se na ni konečně podívala: „No, já bych chtěla být děvka.“ „Cože?“ Vydechla matka.

„Chci být jako ta krásná paní děvka. Děvky se maj!“

Pandora nemůže zadržet hlasitý smích. Přikryla si ústa dlaní a raději zahnula do postranní ulice, takže už neviděla, jak to s dívkou a matkou dopadlo.

Došla na hlavní náměstí. Udiveně se rozhlédla. Dav v bílých šálách tam právě sleduje obří televizní obrazovku. Z ní pateticky deklamuje nějaký asi napsaný text známá redaktorka:

„Před dávnými lety měli roboti omezenou pohyblivost a museli být uměle naprogramováni. Byli to, přiznejme si to, roboty, čili neživé bytosti s nedostatkem rozumu. Byli to pouzí mechaničtí otroci, produkty naší výroby. Kupovali a prodávali jsme je v domácích potřebách. To ovšem již řadu desetiletí není pravda. Roboti nejsou už neživé objekty. Sami se pohybují, a to kam chtějí, sami uvažují, jak chtějí. Ovšem pořád se o nich mluvilo jako o strojích a obchodovalo se s nimi na speciálních trzích, zrovna tak jako před tisíci lety si bílý muž kupoval černé otroky. Jak kruté, nemorální a neetické to bylo! Jak tím naše společnost upadala do barbarství. Naše maskulinní společnost potřebuje neustále někoho jako obětního beránka, ženy, Afričany, homosexuály, etnické menšiny a teď Slunečníky. To si uvědomovalo stále víc a víc lidí a na počest Slunečníků nazývaných hanlivě roboty si oblékli bílé šály, jaké nosí oni.

Je tedy logické, že nebylo již udržitelné chovat se k nim jako k výrobkům. Dnešním dnem končí další doba temna v lidské historii. Naši bratři dosáhli i na svá robotí práva. Dnešním dnem vstupuje v platnost zákoník kladoucí Slunečníky na roveň lidem. Dosáhli stejných práv a svobod. Dnešní den je velký den pro nás všechny, pro vítězství humanismu a ideálu demokracie. Vítejte bratři, bojovali jsme za vás a podařilo se.“

Žena zahrála dojetí a utřela si imaginární slzu a obtočila si kolem krku bílou šálu.

Dav jásá a mnoho lidí a roboťáků mává svými šálami. Lidi v čele začali vyvolávat bojová hesla. Ostatní se přidávají. „Slunečníkům svět! Slunečníkům místo na Slunci!“

Snaží se tiše projít kolem těch rozohněných manifestantů. Pozdě si vzpomněla, že právě dnes tady na náměstí mají roboťáci stroje i lidi sjezd.

Dva mladíci zuřivě mávající šálami si jí všimli. Ukazují na ni kolemstojícím. Honem vešla do nejbližšího obchodu a ani se nepodívala, jestli to byli lidi nebo stroje.

„Bílou šálu?“ zeptala se ji automaticky prodavačka. Na chvíli zaváhala. Křik davu sílí.

„Ano. To mám štěstí,“ pokusila se o úsměv. Prodavačka se na ni podívala nevraživě. „Dnes je dostanete úplně v každém obchodě, tady kolem náměstí.“

....

další ukázky
první ukázka - úvod novely Děvky se maj http://splitkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=557794
druhá ukázka http://splitkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=566235

třetí ukázka http://splitkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=570839

obrázek použitý na přední stranu obálky