Tento národ, žijící před tisíci lety na území dnešního Iráku a jehož počet tady byl vždy jen kolem miliónu lidí, je tajemnější, než jsou sumerologové ochotni přiznat. Ano, víme toho o nich už poměrně dost, ale přitom je to žalostně málo. Vykopali jsme jejich města, hliněné tabulky, přeložili básně, očíslovali panovníky… víme i jak se léčili.
Podle sumerologa Kramera a chemika Leweyema se na tabulce z Niuppuru napsané zřejmě koncem 3. tisíciletí př. n. l. zachoval první receptář. Jeho překlad vydali v roce 1954. Citujme Kramera:
“Z tohoto dávného dokladu se dovídáme, že sumerský lékař, podobně jako jeho dnešní kolega, šel za svými léčivými prostředky k rostlinným, živočišným a nerostným zdrojům. Jeho oblíbenými nerosty byl chlorid sodný a dusičnan draselný (salnitr). Z říše živočišné užíval mléka, hadí kůže a želvího krunýře. Většina jeho léčiv pocházela ze světa rostlin, z bylin, jako např. kasie, myrty, ločidla a tymiánu, ze stromů pak např. vrby, hrušně, jedle, fíkovníku a datlovníku. Léčivé látky získával ze semen, kořenů, větví, kůry nebo mízy. Uchovával je, podobně jako dnes, v tuhé nebo práškové formě… Tabulka ukazuje, byť nepřímo, širokou znalost chemických procesů. V některých receptech se uvádí například návod na čištění součástí před jejich práškováním, což je úkon, jenž vyžaduje vícero chemických procesů… Sumerský lékař, který psal naši tabulku, se neuchýlil ani k magickým formulím ani k zaříkávání. Jediný bůh nebo démon není v jejím textu uveden. To ovšem neznamená, že užívání čar a vyhánění zlých duchů při léčení nemocných bylo v Sumeru 3. tisíciletí př. n. l. neznámé. Pravý opak je pravdou, jak víme asi ze šedesáti malých tabulek se zaříkávadly, které jejich autoři takto označili. Jako později Babyloňané, tak již Sumerové připisovali různé nemoci nevítané přítomnosti zlých duchů v těle nemocného… Ale náš doklad, nejstarší stránka dosud objeveného lékárnického textu, je prost všech mystických a nadpřirozených prvků.”
Co k tomuto dodat. Prostě Sumerové byli dobří chemici.
Sumerové se nevyznali jen v chemii a lékařství, ale i v astronomii, matematice… byli vynálezci, např. je jim připisováno kolo a v neposlední řadě byli i skutečně výborní metalurgové. Již koncem 3. tis. př. n. l. odlévali své kovové sošky metodou vytavitelného modelu. V sochařství a pro výrobu drobných a složitých součástek (třeba lopatky turbín, řezné nástroje) se tato metoda používá doposud. Forma na odlévání se vytvoří následujícím způsobem: voskový model figurky se obalí vrstvou keramické hlíny, musí se nechat otvory, v peci se vytaví vosk, forma se vypálí a tím je připravena k odlévání. Vůbec nic to není, jen na to přijít a naučit se to.
 |
| soška z bronzu, stříbra a perleti, cca 2500 př.nl, z Mari, Tell Hariri (Sýrie) |
Žádné komentáře:
Okomentovat