Bezpohlavní tvorové mají jednu matku, jednu babičku, jednu prababičku ... až k pramatce. Předávána je neustále stejná genetická informace a tím pádem když dojde k nějaké změně v DNA, je tato změna automaticky předávaná všem potomkům - takto se může šířit zhoubná, nebezpečná mutace a jelikož není genů, které by tuto mutaci opravily, tak dojde k degeneraci takovýchto bezpohlavních organismů a k jejich vyhynutí. Jako ilustrační příklad mohou sloužit brambory.
V polovině 19. Století postihl Irsko hladomor. V roce 1845 zde napadla bramborová sněť jejich hlavní obživu - brambory. Do pěti let zemřelo milión a půl Irů. Parazit narozdíl od brambor je většinou pohlavní a během života jedné generace svého hostitele projde několika generacemi a tak se vyvíjí rychleji než brambory. Ty byly ještě v nevýhodě, protože v této době byl každý evropský brambor dcerou brambor, které byly jednou, či dvakrát přivezeny před tři sta lety z Nového světa.
Takže jednotný genový základ vedl k zlikvidování úrody brambor a hladomoru. Dnes, aby se zabránilo takovému šíření choroby se v intervalu několika let vysazují brambory s novou řadou genů.
Pohlavnost se tedy vyplácí.
U pohlavních tvorů se případná mutace nepředává celé generaci potomků, ale jen některým jedincům, čímž nemůže dojít k degeneraci celého rodu a jeho vyhynutí. Genetická výbava potomstva pochází z více než jedné rodové linie, takže každá generace a každý jedinec obsahuje genetické informace různých předků (nejenom jedné pramatky, ale počet předků se s každou generací zdvojnásobuje) a tím je každý jedinec výjimečný a ne jako brambora, která je jedna jako druhá. Úkolem pohlavnosti - čili sexu, je přeskupování dědičné informace a vytváření originálních jedinců.
Dokázali jsme si nutnost pohlaví a sexu.
věda a fantazie - co víc ?
Zobrazují se příspěvky se štítkemgenetika. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemgenetika. Zobrazit všechny příspěvky
úterý 8. ledna 2013
čtvrtek 29. listopadu 2012
Geny na mnoho způsobů
Geny jsou zodpovědné za správný vývoj embrya v jedince s patřičným počtem končetin, orgánů a celkovou vizáží odpovídající rodičům vznikajícího živočicha. Předurčují i některé nemoce nebo náchylnost k nim… Manipulace s geny budí mnohé emoce, hlavně, pokud se jedná o rostliny, které jsou zdrojem obživy…ale geny mohou být i zdrojem umělecké zábavy.
Hudební a vizuální designér Nigel Helyer ve spolupráci s laboratoří SymbioticA na University of Western Australia, vypracoval projekt GeneMusiK. Přeměňují genetické kódy v hudební skladby a naopak.
Pokusy "zhudebnit" rozšifrované řetězce DNK byly už před projektem GeneMusiK, ale prý ještě nikdo nedošel tak daleko, jako oni, tvrdí Helyer a jelikož nejsou jiné informace, věřím mu.
Genetické kódy se v hudební kompozice transformují pomocí speciálních matematických algoritmů, které vytvořili zakladatelé projektu. Zároveň "naučili" noty zpětně se měnit v řetězce DNK.
Tvorba genetických hudebních kompozic probíhá následovně: Biologové vlepí fragment "hudebního" kódu do genů bakterií, rozmnožovaných ve zkumavkách. Potom - po několika etapách rozmnožování a tvorbě nových mutací, opět provedou rozšifrování genetických kódů mutantů a ty přemění na noty. Takováto melodie bude odlišná od té původní - výchozí, ale zároveň tam budou slyšet známé řetězce.
Proces přeměny genů v noty nazývají tvůrci GenemusiK - "muzikální formy, které mutovaly v biologickém kontextu".
Další výzkum týkající se genů už není žádná legrácka a to doslova. Týká se bolesti. Vědci mají špatnou zprávu pro ty, kteří si myslí, že bolest lze ovládnout vůlí. Neexistuje žádný výcvik na odstranění pocitu velké bolesti například z pouhopouhého píchnutí jehlou. Snášení okamžité (ne chronické) bolesti máme každý geneticky zakódováno v sobě. Gen, který je za toto zodpovědný, se familiérně nazývá “gen mužnosti či chlapáctví”, jinak COMT gene. Lidé, kterým chybí, snáší bolest hůře než lidé, kterým byl jejich předky předán.
Tento gen totiž při náhlé akutní bolesti aktivuje v mozku výrobu velice velkého množství přírodních bolest tišících látek – endorfinů a tím pádem člověk lépe snáší bolest a zdá se být zmužilým drsňákem.
Pravdivost tohoto tvrzení ověřili neurologové University of Michigan. Dr. Jon-Kar Zubieta zkoumaným osobám postupně injekčně vstřikoval do čelistních svalů slanou vodu a oni popisovaly své pocity bolesti. Pokusným osobám se aplikovala slaná voda tak dlouho, pokud neoznačily, že to už byl jejich práh snesitelnosti bolesti .V tomto případě vědci ihned změřili aktivity různých částí mozku této osoby (metodou pozitronové emisní tomografie - PET).
U zkoumaných, kteří měli práh bolesti vysoký, bylo genem (val-COMT gene) aktivováno velké množství endorfinů a u těch, kteří měli velice nízký práh bolesti se tak nestalo, jejich mozek ho vyprodukoval malé množství ( u nich se hovoří o met-COMT gene), které nestačilo na otupění bolesti.
A k čemu je takovýto výzkum, který svým způsobem spíše připomíná praktiky mučení?
Tito “pokusní králíci” pomáhají při tvorbě nových a dokonalejších analgetik. Gen “mužnosti” také vysvětluje fakt, proč jen na některé lidi antidepresiva působí i jako analgetika.
Zdroje:
Stránka Nigela Helyera http://www.sounddesign.unimelb.edu.au/web/biogs/P000087b.htm
SymbioticA http://www.symbiotica.uwa.edu.au/
The Gene for Pain Tolerance http://www.bio.davidson.edu/courses/genomics/2003/talbert/pain.html
Hudební a vizuální designér Nigel Helyer ve spolupráci s laboratoří SymbioticA na University of Western Australia, vypracoval projekt GeneMusiK. Přeměňují genetické kódy v hudební skladby a naopak.
Pokusy "zhudebnit" rozšifrované řetězce DNK byly už před projektem GeneMusiK, ale prý ještě nikdo nedošel tak daleko, jako oni, tvrdí Helyer a jelikož nejsou jiné informace, věřím mu.
Genetické kódy se v hudební kompozice transformují pomocí speciálních matematických algoritmů, které vytvořili zakladatelé projektu. Zároveň "naučili" noty zpětně se měnit v řetězce DNK.
Tvorba genetických hudebních kompozic probíhá následovně: Biologové vlepí fragment "hudebního" kódu do genů bakterií, rozmnožovaných ve zkumavkách. Potom - po několika etapách rozmnožování a tvorbě nových mutací, opět provedou rozšifrování genetických kódů mutantů a ty přemění na noty. Takováto melodie bude odlišná od té původní - výchozí, ale zároveň tam budou slyšet známé řetězce.
Proces přeměny genů v noty nazývají tvůrci GenemusiK - "muzikální formy, které mutovaly v biologickém kontextu".
Další výzkum týkající se genů už není žádná legrácka a to doslova. Týká se bolesti. Vědci mají špatnou zprávu pro ty, kteří si myslí, že bolest lze ovládnout vůlí. Neexistuje žádný výcvik na odstranění pocitu velké bolesti například z pouhopouhého píchnutí jehlou. Snášení okamžité (ne chronické) bolesti máme každý geneticky zakódováno v sobě. Gen, který je za toto zodpovědný, se familiérně nazývá “gen mužnosti či chlapáctví”, jinak COMT gene. Lidé, kterým chybí, snáší bolest hůře než lidé, kterým byl jejich předky předán.
Tento gen totiž při náhlé akutní bolesti aktivuje v mozku výrobu velice velkého množství přírodních bolest tišících látek – endorfinů a tím pádem člověk lépe snáší bolest a zdá se být zmužilým drsňákem.
Pravdivost tohoto tvrzení ověřili neurologové University of Michigan. Dr. Jon-Kar Zubieta zkoumaným osobám postupně injekčně vstřikoval do čelistních svalů slanou vodu a oni popisovaly své pocity bolesti. Pokusným osobám se aplikovala slaná voda tak dlouho, pokud neoznačily, že to už byl jejich práh snesitelnosti bolesti .V tomto případě vědci ihned změřili aktivity různých částí mozku této osoby (metodou pozitronové emisní tomografie - PET).
U zkoumaných, kteří měli práh bolesti vysoký, bylo genem (val-COMT gene) aktivováno velké množství endorfinů a u těch, kteří měli velice nízký práh bolesti se tak nestalo, jejich mozek ho vyprodukoval malé množství ( u nich se hovoří o met-COMT gene), které nestačilo na otupění bolesti.
A k čemu je takovýto výzkum, který svým způsobem spíše připomíná praktiky mučení?
Tito “pokusní králíci” pomáhají při tvorbě nových a dokonalejších analgetik. Gen “mužnosti” také vysvětluje fakt, proč jen na některé lidi antidepresiva působí i jako analgetika.
Zdroje:
Stránka Nigela Helyera http://www.sounddesign.unimelb.edu.au/web/biogs/P000087b.htm
SymbioticA http://www.symbiotica.uwa.edu.au/
The Gene for Pain Tolerance http://www.bio.davidson.edu/courses/genomics/2003/talbert/pain.html
neděle 25. listopadu 2012
Proč ženy nerozumí mužům a muži ženám?
Na tuto otázku může následovat řada vtipných odpovědí a citátů, jenže profesor Richard Haier z kalifornské univerzity v Irvinu (UC Irvine), společně s kolegy z univerzity Nového Mexika (UNM) neoslňují svět filosofickými moudry či vtípky, ale vědeckými výzkumy a možná našli na tuto otázku odpověď. Na základě svého posledního výzkumu došli k závěru, že ženský a mužský mozek prostě myslí jinak. Zde je tedy příčina, proč si pohlaví často nerozumí? Možná.
Výzkumný tým sledoval mužské a ženské mozky. Nejednalo se o sledování nějaké specifické, prostě jen anatomie mozku, ale tato zkoumání podala jasné výsledky - muži myslí šedou kůrou mozkovou a ženy bílou hmotou mozkovou. Znamená to, že muži při myšlení zaktivizují šedou kůru o 6,5krát více než ženy svoji šedou kůru . Naopak zase ženy když přemýšlejí zaktivují bílou hmotu dokonce 10krát více než muži svoji bílou hmotu mozkovou.
Vědci k tomuto vydali prohlášení, že jiné myšlení v žádném případě neznamená jinou inteligenci - prostě ženy i muži jsou stejně inteligentní nebo hloupí.
"Tyto výsledky svědčí o tom, že evoluce člověka stvořila dva typy mozků, pro stejné vyjádření intelektu."… "Pokud přesně stanovíme rozdílnosti v mozcích jednotlivých pohlaví, můžeme i lépe pomoci při výzkumech demencí a dalších nemocí mozku," komentoval výzkum profesor Haier.
Rex Jung, další člen výzkumného týmu říká, že odborné sledování (magnetickou rezonancí) mozků žen a mužů může pomoci objasnit, proč jednotlivá pohlaví jsou úspěšnější při plnění různých typů úkolů.
Takže opravdu ženy a muži si v některých otázkách nerozumí, protože prostě jinak myslí a tím pádem věc vidí jinak? Ano i ne. Věc se zdá složitější.
Ono nejen myslí jinou částí mozku, ale ženské a mužské mozky jsou rozdílné, protože jsou jinak ovlivňovány hormony. Hormony, které mohou za tento rozdíl, jsou testosterony a estrogeny. Výzkumu vlivů hormonů na mozky se věnuje Roger Gorski z The Brain Research Institute na kalifornské universitě v L.A.(UCLA).
Estrogeny svým vlivem podle Gorskiho mohou za to, že žena má až o třicet procent více spojů (svazek nervových vláken corpus callasum- vazník) mezi pravou a levou mozkovou hemisférou než muž. Ženský hormon vyburcovává nervové buňky k vytváření většího množství spojů a to jak v mozku, tak mezi jeho hemisférami. Díky tomu ženy mohou dělat více věcí najednou, čím občas lezou mužům na nervy. Nejen tímto, o tom, že ženy jsou více povídavé než muži, se ví dávno a vědci upovídanost rovněž přisuzují rozdílnosti mozku a myšlení.
Mužské hormony - testosterony jsou podle Gorskiho zase odpovědné za to, že v těle s atributy jednoho pohlaví může být mozek toho druhého.
Ve třetím měsíci těhotenství silná dávka testosteronů začne ovlivňovat mozek plodu, který je zatím do této doby ženský se všemi ženskými tužbami i sexuální orientací. Na tento ženský mozek plodu, který má podle určení spermií být mužem, musí mít záplava testosteronu určitou kritickou úroveň – pokud je úroveň nižší než tato kritická úroveň, mozek zůstane v mužském těle ženský – takto se vysvětluje homosexualita (Roger Gorski – důkazy této teorie prováděl na krysách).
U plodu – budoucích holčiček, které naopak byly vystaveny vysoké hladině testosteronu, můžeme potom po jejich narození po celý jejich život sledovat mužské vzorce chování – jejich mozek je mužský (vysvětlení lesbiček) nebo se mu přibližuje podle množství testosteronu, který působil na mozek plodu.
Důkazy, že hormony ovlivňují vytváření mozku plodu a jeho sexuální orientaci, jsou nepřímé, jelikož se jedná o lidské jedince, nemůžeme provést důkaz experimentem. Ovšem experiment Rogera Gorskiho a jeho týmu prováděný na krysách by takovým důkazem mohl být. Lidé i krysy mají specifické pohlavní hormony a podobné oblasti v základu svého mozku, které ovládají sexuální chování (hypotalamus) – proto by mohly tyto experimenty dostačovat. Pokusy tedy dokázaly, že o sexuální orientaci se s největší pravděpodobností rozhoduje už v děloze, že sexuální orientaci určují hormony a stejné hormony dokáží ovlivnit fyzickou strukturu mozku.
Jak vidíte problém ženských a mužských mozků je širší a neomezuje se jen na otázku porozumění si pohlaví.
Linky
UC Irvine http://www.uci.edu/
The University of New Mexico http://www.unm.edu/
Rozhovor s Gorskim o ovlivňování mozků v matčině lůně http://www.susans.org/reference/gorskiin.html
Roger Gorski na UCLA http://www.bri.ucla.edu/bri_who/FacultyDetail_test2.asp?FaID=947
Výzkumný tým sledoval mužské a ženské mozky. Nejednalo se o sledování nějaké specifické, prostě jen anatomie mozku, ale tato zkoumání podala jasné výsledky - muži myslí šedou kůrou mozkovou a ženy bílou hmotou mozkovou. Znamená to, že muži při myšlení zaktivizují šedou kůru o 6,5krát více než ženy svoji šedou kůru . Naopak zase ženy když přemýšlejí zaktivují bílou hmotu dokonce 10krát více než muži svoji bílou hmotu mozkovou.
Vědci k tomuto vydali prohlášení, že jiné myšlení v žádném případě neznamená jinou inteligenci - prostě ženy i muži jsou stejně inteligentní nebo hloupí.
"Tyto výsledky svědčí o tom, že evoluce člověka stvořila dva typy mozků, pro stejné vyjádření intelektu."… "Pokud přesně stanovíme rozdílnosti v mozcích jednotlivých pohlaví, můžeme i lépe pomoci při výzkumech demencí a dalších nemocí mozku," komentoval výzkum profesor Haier.
Rex Jung, další člen výzkumného týmu říká, že odborné sledování (magnetickou rezonancí) mozků žen a mužů může pomoci objasnit, proč jednotlivá pohlaví jsou úspěšnější při plnění různých typů úkolů.
Takže opravdu ženy a muži si v některých otázkách nerozumí, protože prostě jinak myslí a tím pádem věc vidí jinak? Ano i ne. Věc se zdá složitější.
Ono nejen myslí jinou částí mozku, ale ženské a mužské mozky jsou rozdílné, protože jsou jinak ovlivňovány hormony. Hormony, které mohou za tento rozdíl, jsou testosterony a estrogeny. Výzkumu vlivů hormonů na mozky se věnuje Roger Gorski z The Brain Research Institute na kalifornské universitě v L.A.(UCLA).
Estrogeny svým vlivem podle Gorskiho mohou za to, že žena má až o třicet procent více spojů (svazek nervových vláken corpus callasum- vazník) mezi pravou a levou mozkovou hemisférou než muž. Ženský hormon vyburcovává nervové buňky k vytváření většího množství spojů a to jak v mozku, tak mezi jeho hemisférami. Díky tomu ženy mohou dělat více věcí najednou, čím občas lezou mužům na nervy. Nejen tímto, o tom, že ženy jsou více povídavé než muži, se ví dávno a vědci upovídanost rovněž přisuzují rozdílnosti mozku a myšlení.
Mužské hormony - testosterony jsou podle Gorskiho zase odpovědné za to, že v těle s atributy jednoho pohlaví může být mozek toho druhého.
Ve třetím měsíci těhotenství silná dávka testosteronů začne ovlivňovat mozek plodu, který je zatím do této doby ženský se všemi ženskými tužbami i sexuální orientací. Na tento ženský mozek plodu, který má podle určení spermií být mužem, musí mít záplava testosteronu určitou kritickou úroveň – pokud je úroveň nižší než tato kritická úroveň, mozek zůstane v mužském těle ženský – takto se vysvětluje homosexualita (Roger Gorski – důkazy této teorie prováděl na krysách).
U plodu – budoucích holčiček, které naopak byly vystaveny vysoké hladině testosteronu, můžeme potom po jejich narození po celý jejich život sledovat mužské vzorce chování – jejich mozek je mužský (vysvětlení lesbiček) nebo se mu přibližuje podle množství testosteronu, který působil na mozek plodu.
Důkazy, že hormony ovlivňují vytváření mozku plodu a jeho sexuální orientaci, jsou nepřímé, jelikož se jedná o lidské jedince, nemůžeme provést důkaz experimentem. Ovšem experiment Rogera Gorskiho a jeho týmu prováděný na krysách by takovým důkazem mohl být. Lidé i krysy mají specifické pohlavní hormony a podobné oblasti v základu svého mozku, které ovládají sexuální chování (hypotalamus) – proto by mohly tyto experimenty dostačovat. Pokusy tedy dokázaly, že o sexuální orientaci se s největší pravděpodobností rozhoduje už v děloze, že sexuální orientaci určují hormony a stejné hormony dokáží ovlivnit fyzickou strukturu mozku.
Jak vidíte problém ženských a mužských mozků je širší a neomezuje se jen na otázku porozumění si pohlaví.
Linky
UC Irvine http://www.uci.edu/
The University of New Mexico http://www.unm.edu/
Rozhovor s Gorskim o ovlivňování mozků v matčině lůně http://www.susans.org/reference/gorskiin.html
Roger Gorski na UCLA http://www.bri.ucla.edu/bri_who/FacultyDetail_test2.asp?FaID=947
sobota 24. listopadu 2012
Pijme alkohol, nové mozkové buňky nám narostou.
Švédští vědci z Karolinska Institutet před nějakým tím časem objevili, že požívání alkoholu může být účinné na růst nových nervových buněk v mozku. Tyto, díky požití alkoholu narostlé buňky, samozřejmě mozku přináší užitek. Mohou pomoci s vylepšením paměti a tedy i procesu učení. Takže jak to je s tou proklamovanou škodlivostí alkoholu a s tvrzením, že naopak pití lihovin i piva mozkové buňky zabíjí?
Nikdy není nic zadarmo i matka příroda nerozhazuje svoji štědrost jen tak. V tomto případě nové "alkoholové" mozkové buňky podle všeho napomáhají rozvinutí alkoholismu. Čili jsou vlastně Trojským koněm démona alkoholu. My lidi jsme chudáci… Tedy zatím nevíme jestli tento objev platí i pro lidi, on byl totiž učiněn na myších.
Pokusy na nich ukázaly, že díky mírným dávkám alkoholu jim narostly nové mozkové buňky, ale hlodavci po jejich nárůstu začaly dávat přednost lihovinám před vodou.
"Domníváme se, že zvýšená produkce nových nervových buněk během umírněné spotřeby alkoholu může mít závažný vliv pro rozvinutí se závislosti na něm a i na průběh dlouhodobých efektů vyvolaných alkoholem, které mají vliv na mozek," řekl vedoucí švédské výzkumné skupiny profesor Stefan Brene.
A máme po radosti, ale jelikož, jak již bylo řečeno, průzkum se provádí na myších mozcích a na lidském mozku neproběhl ani jediný testík, nelze dělat žádné ukvapené názory.
Nikdy není nic zadarmo i matka příroda nerozhazuje svoji štědrost jen tak. V tomto případě nové "alkoholové" mozkové buňky podle všeho napomáhají rozvinutí alkoholismu. Čili jsou vlastně Trojským koněm démona alkoholu. My lidi jsme chudáci… Tedy zatím nevíme jestli tento objev platí i pro lidi, on byl totiž učiněn na myších.
Pokusy na nich ukázaly, že díky mírným dávkám alkoholu jim narostly nové mozkové buňky, ale hlodavci po jejich nárůstu začaly dávat přednost lihovinám před vodou.
"Domníváme se, že zvýšená produkce nových nervových buněk během umírněné spotřeby alkoholu může mít závažný vliv pro rozvinutí se závislosti na něm a i na průběh dlouhodobých efektů vyvolaných alkoholem, které mají vliv na mozek," řekl vedoucí švédské výzkumné skupiny profesor Stefan Brene.
A máme po radosti, ale jelikož, jak již bylo řečeno, průzkum se provádí na myších mozcích a na lidském mozku neproběhl ani jediný testík, nelze dělat žádné ukvapené názory.
středa 14. listopadu 2012
Ideál krásy, sex, věda a výsledek?
Ideál - co to je? Zřejmě něco jako trojhlavý pes - prostě vymyšlenost. Sen!
Mladíci si vylepují na dveře svého pokoje pornohvězdy a zpěvačky a prostě jakékoliv krásné ženy, oblečené jen spoře, ale častěji úplně bez oděvu, které to jejich tělo stojí peněz za plastiky, silikon a chemický sajrajty, a které by se dotyčných mladíků v životě nevšimly - pokud by nebyli producenti, režiséři, milionáři…
Povětšinou se nechodí na své hvězdy dívat, stačí jim třeba zajít někam do striptýzového baru - tělo jako tělo, když je krásné. Vysněný ideál jim vydrží celý život, ale mlčí o něm, za manželky si berou většinou úplně jiné ženy.
Děvčata si nad postele vylepují herce, zpěváky a někdy i kulturisty. Své idoly - ideály zbožňují k zešílení. Chodí se na ně dívat do divadel, na koncerty nebo aspoň do kina … no, a když jejich idol je jen malá hvězdička a ony jsou pohledné, tak si jich může všimnout třeba i na jednu noc.
S věkem děvčátka se ideál pomalu mění… nakonec jím je muž, který si je vezme a zabezpečí.
Jenže ideál a to ideál krásy opravdu existuje a vědci pracují na tom, aby dokázali jak vznikl a proč. Proč tedy vznikl, jak a kdo jím je?
Podívejte se na Marylin Monroe, kráska na jejíž fotky snad všichni muži pohlednou se zalíbením, i když už dávno nežije. Útlý pas a velká prsa, to je záruka úspěchu v každodenních pomyslných soutěžích o královnu krásy v očích mužů. Proto i panenka Barbie slaví své mnoholeté vítězství v popularitě mezi panenkami, protože vypadá tak jak vypadá. Toto tvrzení je dnes již vědecky podložené.
A proč matka příroda nakázala, aby se mužům nejvíce líbily ženy s takovouto figurou?
Ono totiž ženy s velkým poprsím a útlým pasem jsou nejplodnější ze všech žen. Není to ve figuře, ale jak jinak než v hormonech, které zřejmě spustí v těle miminka - holčičky růst takovéto žádané siluety. Tyto hormony "plodnosti" jsou jen dva estradiol a progesteron (společné působení progesteronu a estradiolu se podílí na zdárném zachycení oplodněného vajíčka v děloze).
Výzkumy se dokázalo, že ženy s figurou MM mají těchto hormonů mnohem více než jiné ženy a jejich fertilita v plodném období je tím pádem dvakrát až třikrát vyšší.
Jak matka příroda zařídila, aby se tyto plodnější ženy i více líbily? Nezařídila nic, jen během tisíciletí muži zjistili, že s takovými ženami mají více potomků a tuto zkušenost si postupně předávali z otce na syna, až se ze zkušenosti stal sexuální symbol krásy.
Biologové již delší dobu tvrdí, že ideály krásy nevznikly jen tak ze vzduchoprázdna, ale jsou to formy adaptace, ustálený vzor pro správný výběr reprodukčního partnera - je to vlastně ideál plodnosti (to platí i pro ženy vybírající si zase podle vzoru ideálu krásy muže).
Takže panenka Barbie v sobě skrývá biologický podklad - to říká i vedoucí výzkumného týmu, zabývajícího se právě otázkou, jak souvisí ideál krásy s fertilitou, Gražina Jasienská z Jagellonské university v Krakově.
Jasienská, společně s kolegy z USA a Norska ve svých výzkumech korelace mezi figurou žen a jejich plodnosti - čili hladinou hormonů estradiolu a progesteronu v těle (měřeno v plodné dny), jasně dokázala, že tato korelace očividně existuje.
Obsah hormonu estradiolu bylo o 26-37% vyšší u žen s figurou MM než u dalších žen, u progesteronu to bylo jinak - toho měly více všechny ženy s útlým pasem (na velikosti hrudníku v tomto případě nezáleželo).
Dané výsledky neslouží pouze paní doktorce k napsání článků a pobavení čtenářů, ale ještě další výzkum má vyřešit spory týkající se principů sexuálního puzení u člověka. Tento výzkum má dát konečný a přesvědčivý důkaz o tom, že pojem krása se rozvinul až v určitém stupni průběhu evoluce a není získán nějakou zkušeností v určitých historických dobách. A dále má potvrdit, že tyto představy krásy - memy, jsou založeny pouze na způsobilosti k reprodukci. Takže nejdříve byla plodná ženy a až pak se z ní stal symbol krásy. Jestli je to tak, ale musí ještě vědci dokazovat v dalších výzkumech a náročných testech korelace figury a hormonů plodnosti.
Jak vidíte dokázat vědecky ideál krásy, dá práci.
Jenže pokud někdo ještě ve starším věku hledá vysněný ideál - krásnou "nadženu", či urostlého"nadmuže" čili dokonalého "nadčlověka", tak to je blázen a může spíš najít v jezeře Lochness tu bájnou Nesii. Moudří vědí, že sny nejsou pravdou. Jenže v lásce, kdo je moudrý? A tak jak blázni hledáme tu ideální lásku a při tom mnohdy rozdupeme tu, ne ideální, ale opravdovou.
Mladíci si vylepují na dveře svého pokoje pornohvězdy a zpěvačky a prostě jakékoliv krásné ženy, oblečené jen spoře, ale častěji úplně bez oděvu, které to jejich tělo stojí peněz za plastiky, silikon a chemický sajrajty, a které by se dotyčných mladíků v životě nevšimly - pokud by nebyli producenti, režiséři, milionáři…
Povětšinou se nechodí na své hvězdy dívat, stačí jim třeba zajít někam do striptýzového baru - tělo jako tělo, když je krásné. Vysněný ideál jim vydrží celý život, ale mlčí o něm, za manželky si berou většinou úplně jiné ženy.
Děvčata si nad postele vylepují herce, zpěváky a někdy i kulturisty. Své idoly - ideály zbožňují k zešílení. Chodí se na ně dívat do divadel, na koncerty nebo aspoň do kina … no, a když jejich idol je jen malá hvězdička a ony jsou pohledné, tak si jich může všimnout třeba i na jednu noc.
S věkem děvčátka se ideál pomalu mění… nakonec jím je muž, který si je vezme a zabezpečí.
Jenže ideál a to ideál krásy opravdu existuje a vědci pracují na tom, aby dokázali jak vznikl a proč. Proč tedy vznikl, jak a kdo jím je?
Podívejte se na Marylin Monroe, kráska na jejíž fotky snad všichni muži pohlednou se zalíbením, i když už dávno nežije. Útlý pas a velká prsa, to je záruka úspěchu v každodenních pomyslných soutěžích o královnu krásy v očích mužů. Proto i panenka Barbie slaví své mnoholeté vítězství v popularitě mezi panenkami, protože vypadá tak jak vypadá. Toto tvrzení je dnes již vědecky podložené.
A proč matka příroda nakázala, aby se mužům nejvíce líbily ženy s takovouto figurou?
Ono totiž ženy s velkým poprsím a útlým pasem jsou nejplodnější ze všech žen. Není to ve figuře, ale jak jinak než v hormonech, které zřejmě spustí v těle miminka - holčičky růst takovéto žádané siluety. Tyto hormony "plodnosti" jsou jen dva estradiol a progesteron (společné působení progesteronu a estradiolu se podílí na zdárném zachycení oplodněného vajíčka v děloze).
Výzkumy se dokázalo, že ženy s figurou MM mají těchto hormonů mnohem více než jiné ženy a jejich fertilita v plodném období je tím pádem dvakrát až třikrát vyšší.
Jak matka příroda zařídila, aby se tyto plodnější ženy i více líbily? Nezařídila nic, jen během tisíciletí muži zjistili, že s takovými ženami mají více potomků a tuto zkušenost si postupně předávali z otce na syna, až se ze zkušenosti stal sexuální symbol krásy.
Biologové již delší dobu tvrdí, že ideály krásy nevznikly jen tak ze vzduchoprázdna, ale jsou to formy adaptace, ustálený vzor pro správný výběr reprodukčního partnera - je to vlastně ideál plodnosti (to platí i pro ženy vybírající si zase podle vzoru ideálu krásy muže).
Takže panenka Barbie v sobě skrývá biologický podklad - to říká i vedoucí výzkumného týmu, zabývajícího se právě otázkou, jak souvisí ideál krásy s fertilitou, Gražina Jasienská z Jagellonské university v Krakově.
Jasienská, společně s kolegy z USA a Norska ve svých výzkumech korelace mezi figurou žen a jejich plodnosti - čili hladinou hormonů estradiolu a progesteronu v těle (měřeno v plodné dny), jasně dokázala, že tato korelace očividně existuje.
Obsah hormonu estradiolu bylo o 26-37% vyšší u žen s figurou MM než u dalších žen, u progesteronu to bylo jinak - toho měly více všechny ženy s útlým pasem (na velikosti hrudníku v tomto případě nezáleželo).
Dané výsledky neslouží pouze paní doktorce k napsání článků a pobavení čtenářů, ale ještě další výzkum má vyřešit spory týkající se principů sexuálního puzení u člověka. Tento výzkum má dát konečný a přesvědčivý důkaz o tom, že pojem krása se rozvinul až v určitém stupni průběhu evoluce a není získán nějakou zkušeností v určitých historických dobách. A dále má potvrdit, že tyto představy krásy - memy, jsou založeny pouze na způsobilosti k reprodukci. Takže nejdříve byla plodná ženy a až pak se z ní stal symbol krásy. Jestli je to tak, ale musí ještě vědci dokazovat v dalších výzkumech a náročných testech korelace figury a hormonů plodnosti.
Jak vidíte dokázat vědecky ideál krásy, dá práci.
Jenže pokud někdo ještě ve starším věku hledá vysněný ideál - krásnou "nadženu", či urostlého"nadmuže" čili dokonalého "nadčlověka", tak to je blázen a může spíš najít v jezeře Lochness tu bájnou Nesii. Moudří vědí, že sny nejsou pravdou. Jenže v lásce, kdo je moudrý? A tak jak blázni hledáme tu ideální lásku a při tom mnohdy rozdupeme tu, ne ideální, ale opravdovou.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)