Mám známého. Známe se opravdu hodně let. Čas od času se ozve
na ICQ nebo na Xichtknize a dělá si ze mě vrbu. Aby to nebylo až tak trapně
jednostranné, vždy své nářky na život, ženy, víno, zpěv proklade dotazy na moji
osobu.
Ano, bylo by to od něj pěkné, kdyby ty dotazy nebyly pokaždé
stejné, velmi osobní a už jsem mu je nezodpověděla před roky a roky.
Nedávno jsem toho člověka potkala naživo. Bylo to jako na
chatu. Stěžoval si na ženy, víno, zpěv a své nářky prokládal dotazy, které léta znám. „Kdy budeš mít děti? … Proč nepíšeš do ženských časopisů?... Už jsi se
vdala?... A co tvoji rodiče, jak se mají?“
Poslední otázka mě dorazila. Ne, ničím jsem tazatele nevzala
po hlavě, jen se mi někde vzadu v mozku objevila vzpomínka a tím pádem i odpověď.
„Rodiče? Děkuju za optání, stále mrtví,
stále mrtví.“
Zarazil se a tupě se zadíval, „tak ahoj,“ hlesl a odešel.
Hurá, třeba jsem se ho už konečně navždy zbavila. A musím
poděkovat G+ kamarádovi Ivovi neb tuto odpověď slyšel a podělil se o ni s námi
dalšími.
nejlepší vrbou je robot
ovšem můj nápad na robobarmana už je realitou
http://walyou.com/makr-shakr-robot-bartender-quantum-of-the-seas-cruise/
Žádné komentáře:
Okomentovat