sobota 15. března 2014

miniatury - mé trapasy



Byla jsem venčit hafany. Jako každý den. Vracíme se z procházky. Vcházím do vstupní haly, která je dost temná a mám na očích sluneční brýle. Hafani táhnou neb se těší na oběd. „Jo, jo klusejte, už budeme doma a dáme si kuřátko a rejžičku,“ povídám jim.
„Já bych, s dovolením, taky klusal na to kuřátko,“ ozvalo se ze tmy.
Až teď jsem si všimla, že v hale nejsem sama. No jo no. Pán asi ohluchl z mého bouřlivého smíchu.




Jdu fotit. Jdu a fotím. Fotím.
Vidím kvítek. Sehnu se abych ho pořádně vyfotila. Hotovo. A ještě nalevo je hezký kvítek. Fotím a fotím. Najednou slyším nějaký hovor. Otočím se a vidím skupinu Japonců jak si zase oni fotí mě.
Narovnávám se z pokroucené polohy fotografa a … no jo se mi zvedla sukně… to bude ozdoba Japonských alb můj zadek:)