Pan Tompkins neboli G.G.

Víte, která kniha je i dnes v antikvariátech jednou z nejžádanějších vědecko-populárních knih z oblasti fyziky a matiky? "Pan Tompkins v říši divů". Jejím autorem je George Gamow.

George se narodil v učitelské rodině v Oděse 4. března 1904. Otec byl učitelem ruštiny a literatury na soukromé chlapecké škole, matka zase učila na soukromé dívčí škole dějepis a zeměpis. Jestli synka doma pořádně cepovali, nevíme, ale jisté je, že byl studijní typ. V letech 1922 - 1923 Gamow studoval na univerzitě v Oděse, v letech 1923 - 1929 na univerzitě v Leningradě.

Georgemu učarovaly Einsteinovy teorie - jak speciální, tak hlavně obecná teorie relativity. Bylo zcela logické, že se v Leningradě přihlásil na přednášky "Matematické základy teorie relativity" Alexandra Alexandroviče Fridmana z katedry matematiky.
Dalo by se říci, že osud Gamowovi nepřál, protože než si mohl zvolit za téma doktorské práce relativistickou kosmologii, Fridman umírá. Jeho vedení převzal profesor Krutkov a ten mu zadal práci podle svého.

V roce 1928 odjíždí na několik měsíců studovat na Univerzitu v Göttingenu, která v matematice a v teoretické fyzice patřila tehdy k nejvýznamnějším na světě.

Nepatřil k lidem, kteří se vozí s módním proudem a tehdy byla v Göttingenu módní kvantová teorie, přesněji vlnová resp. maticová mechanika. Takže on se rozhodl zjistit, k čemu by kvantová teorie mohla vést nikoliv v případě atomu, nýbrž v případě atomového jádra. Ve studovně si přečetl Rutherfordův článek z roku 1927, v němž byl popsán experiment o rozptylu částic alfa na jádrech uranu. Výsledek tohoto pokusu neodrážel příliš to, že uran je radioaktivní prvek, který dokáže emitovat částice alfa s nízkou energií. Ernst Rutherford sice v článku podal vysvětlení, to se však Gamowovi zdálo velmi nepřirozené. Ve své autobiografii "Moje světočára" (My World Line, Viking Press, New York, 1970) píše, že to, co se s částicemi alfa skutečně děje, věděl dříve, než zavřel časopis.
Při radioaktivním rozpadu unikají z jader částice.

Přes roční zastávku v Kodani u Nielse Bohra se v roce 1929 na chvíli vrátil do Leningradu, na podzim však odjel k Rutherfordovi do Cambridge. Pak cestoval mezi Leningradem a Kodaní, až se v roce 1934 doživotně usadil ve Spojených státech - nejprve na univerzitě George Washingtona ve Washingtonu a od roku 1956 na univerzitě v Boulderu v Coloradu.

V USA ze začal znovu zajímat o jaderné procesy v nitrech hvězd. Nakonec přišel na to, že různé chemické prvky ve vesmíru nemohly vzniknout ve hvězdných nitrech, ale spíše vznikaly "kosmologicky", brzy po velkém třesku, kdy hmota byla dostatečně hustá a její teplota dosahovala miliardy Kelvinů. Gamow tuto hmotu nazýval "Ylem".

V roce 1948, přesně 1.dubna, vyšel článek od Alphera, Betheho a Gamowa o tvoření prvků v počátečních stádiích expandujícího vesmíru. Gamow tento článek napsal jen se svým studentem Ralphem Alpherem a jaderného fyzika Hanse Betheho přemluvil, aby se také podepsal, aby článek začínal "iniciálami" alfa, beta, gama :-).

George Gamow byl vědcem v pravém slova smyslu až do konce života. Jak stárnul, tak se více věnoval psaní vědecko - populárních knih. Napsal jich dvacet, a to s tématikou velmi odlišnou: od "Stvoření vesmíru", "Životopis Země", až po "Jedna, dvě, tři... nekonečno", "Matematické hádanky" a samozřejmě i "Pan Tompkins v říši divů" a také dvě autobiografie - "Pan Tompkins se dovídá o životě" a "Pan Tompkins uvnitř sama sebe" (jeho poslední kniha).
George Gamow zemřel 20.srpna 1968.