Ta dávná říše Evropa

Šťastně se usmíval, znovu a znovu se díval na titulní stranu světových novin, kde byla jeho fotografie.
Jsem rád, že se mi to podařilo. Musím si přiznat, že nejvíc mě těší, když si vzpomenu na to, jak se tvářil můj šéf, když jsem mu to ukázal. Chudák, byl úplně mimo. Nakonec mám štěstí, že mi nevěřil, jinak by teď byl všude v novinách on a ne já.

Letadýlko ho vysadilo na úpatí kopce. Poprvé přistál člověk na této planetě a je to on a jen on jako jediný směl přistát a vše si prohlédnout, osahat.
Vyšel nahoru a zastavil se u základů nějakého obrovského paláce. Dívá se na kamenné zdi.Tolik miliónů let... dotkl se kamene... vědět tak, proč to postavili, kdo to byl... Sedl si na zídku a v duchu si přehrával dnešní tiskovku.

"Na základě čeho jste objevil tyto ruiny pravděpodobně nějakého kultovního střediska zatím nedoložené říše Evropa?"
"Když naše robotické sondy přistály na té planetě, tak kromě nálezů malých disků s otvorem prostřed, které zřejmě sloužily jako šperky, roboty našly mnoho písemných památek. Naše stroje tyto písemnosti vyhodnotily, a tak jsme objevili jejich mýty. V jednom se praví - vidím město veliké, jehož sláva se bude nebe dotýkat - a v dalším - My jsme ti Pražáci, vltavská krev, my Prahu nedáme, raděj ji zbouráme a ve třetím je popsáno, kde místo leží. Na základě těchto fragmentů jsem si uvědomil, že se musí jednat o nějaké konkrétní místo a začal jsem ho hledat. Na výsledek mého bádání se můžete podívat zde na modelu.Všimněte si, že legenda je pravdivá i v tom, že místo je celé zničené, čili mýty jsou pravdivé."
"Pane, spekuluje se, že tato planeta je prý naší kolébkou, že pocházíme z ní."
" To jsou opravdu spekulace, všimněte si, jaký primitivní materiál - kámen používali ke stavbám."
" A nemyslíte, že by pod tím kopcem mohlo být třeba velké město? "
"O tom velmi pochybuji."
"A jak si vysvětlujete, že knihy i ty disky, šperky, jak říkáte, byly v kovových zatavených bednách?"
"To byla součást jejich pohřebního ritu."
"Děkujeme vám za vyčerpávající odpovědi."
Následoval bouřlivý potlesk.

Sluníčko právě zapadalo za dalším kopcem a hukot řeky dole bylo slyšet až k němu nahoru.
Podíval se na oblohu a s hrůzou zjistil, že na protějším kopci se černají nějaké obrovské ruiny a už na rvní pohled bylo jasně, že nejsou z kamene.