Z očí do očí

Udržovat kontakt očima je v některé situaci pokládané za neslušné a v jiné za zcela nutné. Zřejmě každý pozná, kdy se má jak chovat. Dívat se člověku přímo do očí mají někteří lidé i v popisu práce - jedná se například o lékaře.

Pomůckou pro studenty medicíny, která je má naučit správnému očnímu kontaktu s pacientem je DIANA "DIgital ANimated Avatar" . Jedná se o na zeď promítanou virtuální 3D lékařská ordinaci, ve které je instruktor Vik "Virtual Interactive Character" a bolestí se kroutící pacientka Diana, se kterou reálný medik - doktor rozmlouvá a snaží se dotazy zjistit, co jí je.
Vedoucím tohoto projektu je docent Benjamin C. Lok z Floridské university (CISE). Pracuje na něm od roku 2004. Tato hi-tech učební pomůcka stojí 10 tisíc dolarů a skládá se ze dvou síťově propojených počítačů, jednoho tablet-PC, který slouží studentovi jako digitální zápisník, projektoru, dvou webkamer, které snímají studentovy reakce při určování diagnózy, sluchátek a mikrofonu, kterými medik komunikuje s Dianou a samozřejmě z patřičného softwaru.
Po skončení sezení vyučující zhodnotí nejen správnost diagnózy, ale on i zkoušený medik vidí, jestli dokázal s pacientem navázat správný vizuální kontakt, protože tento výukový systém zachytí, kam při dotazech směřují lékařovy oči a při vyhodnocování se jeho jednotlivé pohledy zobrazí na promítaném obrazu ordinace a pacientky jako zelené tečky. Vyučující je spokojený pouze v případě, kdy se tečkami zelená hlava pacientky - což značí, že medik s ní udržoval správný kontakt z očí do očí. O tom jak jsou s touto výukou spokojeni studenti a jestli se díky ní opravdu lépe naučí jednat se skutečným nemocným člověkem, se nikde nepíše.

Do očí se pacientovi nemusí dívat jen doktor, ale až bude na trh uveden nový vynález, bude se diagnostikovat i sám pacient a to pouhým pohledem do zrcadla. Nebude se jednat o všechny nemocné, ale hlavně o diabetiky. Oním vynálezem jsou kontaktní čočky, které měří nepatrnou koncentraci glukózy - krevního cukru v slzách. Na tento nápad přišel Chris D. Geddes profesor marylandského Střediska pro fluorescenční spektroskopii v Baltimore a publikoval jej už v roce 2005 v odborném časopise "Current Opinion in Biotechnology".
Princip těchto čoček je založen na reakci glukózy s boronovými kyselinami, což jsou alkylové či arylové deriváty kyseliny borité. Nemocný si tyto speciální čočky nasadí na oči a pokud u něj klesne hladina krevní glukózy, kontaktní čočky mu to oznámí změnou barvy - takže pacientovi bude stačit občas se podívat do zrcadla, aby věděl, že musí dodat tělu cukr.
Kontaktní čočky, které obsahují substituované boronové kyseliny- fluorofory, budou svítit zeleně jestliže bude v slzách glukóza. Pomocí barevné stupnice bude možné určit, jaké hladině krevního cukru odpovídá aktuální zabarvení kontaktní čočky. Případně majitelé čoček budou moci zjišťovat jejich barvu přesněji pomocí kapesního kolorimetru.
Profesor Geddes navrhl i další možnosti takovýchto diagnostikujících čoček - například sledování hladiny cholesterolu, mléčné kyseliny, indikátorů vysokého krevního tlaku.
Detekční látky nebudou v čočce rozloženy rovnoměrně, ale jen na "kontrolních stanovištích", takže jedna čočka bude moci obsahovat detektory různých látek.
Vadou toto jednoduchého a bezbolestného zjišťování zdravotního stavu pomocí čoček je to, že sám jejich vynálezce předpokládá zahájení jejich výroby a prodeje až tak za deset let, zatím jsou ve stádiu vývoje.