neděle 17. února 2013

Ach ta energie! část třetí

Vítr a voda

Minule jsme si povídali o solárních zdrojích energie, dalšími možnostmi, které by do budoucna mohly zabezpečovat lidstvo energií jsou větrné elektrárny a pak ty přeměňující na elektřinu energii vln na moři, přílivu a odlivu…

Zafoukej větříčku ať si ohřeji polívčičku
Větrné elektrárny - tolik se o nich hovoří, dlouze rozebírat ony klasické větrníky už nemá cenu - ví se, že využívají obnovitelný zdroj energie, a že jsou ekologické - jenže, pokud uvažujeme, že životní prostředí "znečišťuje" hluk - tak ekologické rozhodně nejsou. Ten podivný svistivý zvuk točícího se větrníku zahání ptáky i zvířata a vůbec si nedovedu představit bydlet někde blízko takovéto větrné elektrárny. Navíc jejich podstatnou chybou je, že samotné těleso elektrárny větrníku - jeho výroba a stavba jsou ještě pořád opravdu velmi drahé a vlastně i energeticky náročné, což se zpětně promítá do ceny energie.
Na severu Německa se nachází asi největší větrník vysoký 183 metrů o výkonu 5megawatt. Na jeho výrobu se spotřebovalo 180 tun oceli, na základy 1,3 tisíc kubických metrů betonu
Takže otázkou je jestli se instalací takovéto větrné elektrárny opravdu ušetří životní prostředí? Totiž za jakou cenu se pak vyrábí ekologický proud, když výroba a stavba zařízení, které je vyrábí celkem dost zatíží životní prostředí? Ovšem i přes všechny mínusy větrníků tento způsob výroby elektrické energie neustále roste. Prvenství si drží Německo (20tisíc megawatt) za ním následují Španělsko, USA. Indie.
Na celosvětové výrobě elektrické energie se ta "z větru" podílí 1%.

- větrná elektrárnička nemusí být jen větrník.
Australan Graeme Attey z města Fremantle zkonstruoval úplně nový typ domácí větrné elektrárny, kterou lze jednoduše namontovat na vrcholek střechy domu. Zařízení má tvar válce dlouhého 1 metr a o průměru 0,5 metrů. Takovéto malé rozměry umožňují elektrárničku umístit na jakýkoliv dům a ani se její instalací nijak moc nenaruší jeho vzhled.
Pracuje ovšem zase na principu, že vítr točí lopatkami generátoru.
Attey počítá, že společně s jeho elektrárničkou bude dům ještě vybavený solárními panely a tyto dva zdroje energie - aspoň u něj v Austrálii, zcela postačí k samozásobení rodinných domů. Toto, pokud budou domácí elektrárny laciné, je dobrá cesta jak ušetřit neobnovitelné přírodní zdroje a i životní prostředí.

Spojení větrné elektrárny a solárních panelů je logické - ovšem asi nejoriginálněji ho použil architekt Michael Jantzen. Umělec projektuje domy budoucnosti, které jsou opravdu na pohled zajímavé, jen taková maličkost, jako bydlení v nich, je občas asi problematické. Až na výjimky se zatím jedná jen o návrhy, ale zajímavé a řeší v nich i jak by se mohl dům stát energeticky zcela soběstačným. Takovým jeho asi nejbizardnější nápadem je Transformation House.
Vnější vzhled domu je opravdu proměnlivý, díky tomu, že autor "obal" válcovitého příbytku rozdělil na pět sekcí, které se točí kolem horizontální domovní osy. Otáčení je možné buďto díky elektromotorům anebo větru.
Sekce vytvořené z pláště domu mohou měnit jeho vzhled anebo ho zásobovat energii například pomocí slunečních baterií, které tyto nestejnoměrné pásy pokrývají a dále složitá forma rotujících sekcí domu rovněž není jen tak "pro parádu" jedná se vlastně o větrné turbíny. Dále v plášti těchto sekcí jsou jímky na dešťovou vodu. Čili dům může obyvatele nejen zásobovat energií - a to jak na zateplení či chlazení interiéru, tak pro elektrospotřebiče a i užitkovou a po vyčištění i pitnou vodou.
Nevím jestli někdy bude měnící se dům postavený, ono ke všemu jeho plášť je kovový a žít v něm by asi bylo celkem depresivní, i když myšlenka je senzačně bláznivá a dům je i ekologický…

pokračování zítra