Neměl tušení, kolikátý měsíc jsou na moři. Právě začalo svítat. Argonauti se pomalu probouzí.
„Přátelé, rychle se naloďme, ať se ještě dnes můžeme posilnit na ostrově Krétě,“ popoháněl je Iásón. Vidina vody a jídla pomohla, v okamžiku byli všichni probráni ze spánku a čile běželi na loď.
„Zase se jednou najíme,“ poznamenal jedovatě od kormidla Ankaios. Iásón raději mlčel. Někdo za jeho zády poznamenal: „Ještě tam nejsme.“
Jako by ta tři slova byla daným heslem, sotva byla vyřčena, ze břehů Kréty na ně začalo létat kamení.
„Takové obrovité balvany! To snad neútočí lidé, Iásóne, plujme rychle odsud!“
„Ne, počkejme, kameny nám, jak se zdá, v téhle vzdálenosti neublíží a my musíme poznat, kdo vlastně obývá Krétu.“
„Ano, máš pravdu Iásóne… Musíme znát svého nepřítele… Zůstaňme…,“ ozývali se jednotliví plavci.
Palba kamení neustávala. Raději s Argo odpluli trochu dál a vyčkávali.
„Néééé…“ Ostrý ženský výkřik porušil mlčení argonautů. Podívali se směrem k Médei. Byla bílá a třásla se. Ukázala rukou na ostrov.
Teď ho spatřili všichni. Zářící měděný kolos, kráčící do přístavu. Těžké kameny zdvíhal svými kovovými pažemi jako oblázky a házel je přesně před Argo.
„Talós,“ zašeptala Médeia…
Zřejmě než se na světě objevil první automat, existovaly už o nich mýty. V jednom si samotný vládce řeckých bohů - Zeus objednal u kováře a boha ohně Hafaista stroj - neúplatného strážného a bojovníka, který na Krétě měl hlídat jeho milenku Európu. Héfaistos zakázku splnil a z mědi vykoval humanoidní mostrum - Talóse, který vykonával pouze rozkazy dané vládcem bohů. Obr se mohl pohybovat prostřednictvím zvláštní tekutiny ve svém těle, bez ní byl hromadou šrotu. Což dokázala kouzelnice Médeia, která z obra životadárnou kapalinu vypustila.
To je mýtus, v reálném světě Řekové měli mechanické automaty - hračky nebo automatická pracovní zařízení.
pokračování
Žádné komentáře:
Okomentovat