úterý 27. srpna 2013

Hýbající se paňácové (4)


Trurle! Naším prokletím je naše dokonalost, protože každé naše dílo zatěžuje nevypočitatelnými následky!“ zvolal Klapacius velikým hlasem. „Jestliže nějaký nedokonalý napodobitel, který se rád pase na cizí bolesti, zhotoví ze dřeva nebo vosku neumělou modlu a pak jí vtiskne vnější podobu rozumné bytosti, jeho trýznění zůstává nicotnou odvozeninou skutečnosti. Ale uvaž, že se tento postup dá vylepšit. Představ si, že další sochař zhotoví loutku v životní velikosti a vloží do ní nahrávku, takže loutka zasténá, jakmile ji začne bít; představ si jinou, která žadoní o smilování, jakmile ji udeří - to už pak není neumělá modla, socha, ale homeostat, a představ si loutku prolévající slzy, krvácející, či takovou, která se bojí smrti, třebaže zároveň touží po věčném pokoji, který jí může poskytnout pouze smrt. Copak nechápeš, že jestliže je imitátor perfektní, bude imitace, kterou zhotovil, rovněž dokonalá, a pak se zdání a předstírání stává realitou. A ty, Trurle, jsi vládu nad bezpočtem bytostí schopných trpět na věčné časy svěřil ukrutnému tyranovi! Trurle, provedl jsi hrozný čin!“
Stanislav Lem, sbírka povídek Kyberiáda, 1967

V 6. století Arabové doplnili vodní hodiny o speciální přípravek, kterým se uváděly do chodu různé loutky.
Známý a oslavovaný tvůrce automatických figurín na vodní pohon byl Abū al-'Iz Ibn Ismā'īl ibn al-Razāz al-Jazarī (1136-1206) - řemeslník i inženýr. Vytvořil celý orchestr z figurín a vše uváděl do pohybu jím vymyšlený mechanismus vodních mlýnků, přepadových a výpustných nádrží, pump, pák, vah… V oxfordské Bodleian Library uchovávají kopii jeho rukopisu z let 1204 až 1206. Jazari v něm popisuje všechno, co muslimové jeho doby věděli o mechanice i o tom, jaké dokázali vyrábět mechanické figuríny.

V první polovině 13. století prý vytvořil Albertus Magnus mechanického sluhu z kůže, dřeva a mosazi, který vykonával jednoduché pohyby.
Ve středověké Evropě takovéto mechanické figurky konstruovali jak vědci, tak i umělci (Galileo Galilei, Leonardo da Vinci, Albrecht Dürer). Za pohon jim ovšem sloužil hodinový strojek a byly hlavně součástí betlémů. Ono nejen ozubená kolečka poháněla středověké automaty - například ty od Bernardina Baldi (1553 - 1617) - italského matematika a spisovatele, byly poháněny hydraulickým systémem,
Samozřejmě asi nejvíce se hovoří o geniálním všeumělovi Leonardovi, ale nezbyl po něm jediný automat jen v nákresech se dochoval rytíř. Podle skic pracovníci Florence-based Institute a Museum of the History of Science ve spolupráci s Markem Rosheimem a NASA, už před časem vyvinuli jeho “digitální” verzi.
Neexistuje zatím jediný důkaz, že by tento mechanický automat někdy byl postaven, ale byl navržen a to tak, že skutečně mohl fungovat. Tento rytíř stál vzpřímeně – což by nebyl žádný zázrak i samotné brnění bez živého obrněnce stojí v rozích hradů, ale Leonardův rytíř hýbal rameny a nohama a zdvihal hledí své helmy a zase je spouštěl. Pravděpodobně ještě lomozil svým kovovým oblečkem, jako opravdový rytíř. Leonardo mohl mít v úmyslu vytvořit tohoto rytíře jako atrakci určenou na nějakou slavnost nebo svátek Pro svého francouzského mecenáše - údajně prý pro dvorní slavnost Bourbonů, měl zkonstruovat lva, který sám chodil a na prsou ukazoval Bourbonský znak - opravdové rudé růže..
Zachovaly se zprávy, že k slavnosti (Il Paradiso), která se konala 13.1.1490 v Miláně Leonardo vystavěl model hory Olympu s obřím vejcem, které se otáčelo a ve finále slavnosti se otevřelo. Na scéně se z něj "zrodilo" sedm planet a sedm figur, které představovaly Ctnost, Čest, Nymfu, Herma, Jupitera a Apolla.Všechna tato podívaná s tanci, zpěvy a automaty měla jediný účel – oslavu rodiny Sforzů. Zdá se, že jeho atrakce byly mocnými té doby žádány - čili financovány a i po technické stránce byla jejich konstrukce možná.

pokračování