úterý 26. února 2013

Ach ta energie! část dvanáctá

Revoluce se nekoná

Představili jsme si tady cesty, na kterých vědci hledají nové zdroje, které nás budou zásobovat energii a nové možnosti využití těch, co již známe - Slunce, vítr, vlny, oceán, magma… biomasa - její pyrolýza … jsou i pitoresknější zdroje elektrické energie, jenže občas jsou spíše inspirací pro černou komedii. Neuvěřitelný podvod se stal v roce 2001 v Rusku. Tehdejší ředitel Volgogradského institutu materiálů, akademik Valerian Sobolev přišel s návrhem vytvoření generátorů pro získání energie z písku. Bláznovství? Kolegové se dobře bavili, ale Sobolev nadšeně hovořil o svém zařízení, které nazval "punčoška" a prohlašoval, že takovou elektrárničku bude moci mít každý doma. Mluvil o svém vynálezu a mluvil a měl úspěch. V roce 2002 na koupi nových zařízení vyrábějících elektřinu podnikatelé z Kanady investovali 168 miliónů dolarů. Za nějakou neděli zjistili, že vše je jen šalba a klam - akademik už několik let nebyl akademik, jeho firma neexistuje a "punčošky" rovněž ne. Soboleva od uzavření kontraktu na milióny už prý nikdy nikdo neviděl - to není vše, on se svým týmem vymyslel vícero takovýchto "vědeckých " senzací i nových zdrojů energie. I takové věci se stávají - Jan Neruda k tomuto už hodně dávno napsal - Kdo nic nezná, musí všemu věřit…

Kosmické elektrárny nejsou žádný podvod - jsou to vlastně sluneční elektrárny umístěné na orbitě Země. Důvodem je účinnost solárních článků - zde je podstatně větší než těch umístěných na zemském povrchu.
Nápad umístit elektrárny do kosmu poprvé důkladně propracoval v roce 1968 Dr. Peter E. Glaser v Solar Power Satellite (SPS). Podvod to rozhodně není, ale i v současnosti by jejich výroba, transport a provoz byly tak drahé, že by se takto získávat elektrickou energii opravdu nevyplatilo, ale ani NASA a Ruský kosmický výzkum se naděje nevzdávají a na projektech solárních satelitů pracují.

Všechny alternativní zdroje jsou jistě zajímavé, ale podle všeho z hlediska vyřešení celkové energetické otázky marginální. V současnosti nemůžeme očekávat nějaký energetický "zázrak" čili náhlé objevení se a zavedení nových hlavních zdrojů výroby elektrické a tepelné energie, nic takového. Jsou to tepelné elektrárny, vodní a jaderné, které hlavně zásobují naší civilizaci energii a zřejmě tomu tak ještě dlouho bude, i když tepelné a vodní elektrárny, vzhledem k ekologické zátěži na krajinu a Zemi, by mohl, už co nejdříve, odvát čas. Celosvětový energetický problém by jistě vyřešilo zvládnutí termojaderné fůze, ale to se nějak nedaří a podle zasvěcených v tom jsou i problémy s financováním výzkumu a lobbyistické zájmy.

pokračování zítra

1 komentář: