úterý 6. listopadu 2012

O fešný padesátnici

Někdo zazvonil a pak k nám vešla. Velmi atraktivní čtyřiapadesátice vylepšená díky všemožným hi-tech materálům. Hned mi byla sympatická, a tak jsme se rozhodli žít společně s ní.

Znejistěli jste? Není důvod. Ne, opravdu nečekejte žádné sexuální pikantnosti o starších nadržených dámách, které přicházejí šmírovat či zaučovat mladé páry. Ona dáma se jmenuje REMOSKA. A já musím zvolat:“Jak jsem mohla žít bez Remosky!“ Tedy to přeháním, žít jsem mohla a mohla bych žít dál, jenže vaření je najednou nějak pohodlnější.

Roky píšu o hi-tech technologiích, o robotech, nano světě… ovlivnilo to mé myšlení a nad něčím tak technologicky starým jako Remoska jsem ohrnovala nos. Hýčkala jsem si novou super troubu, které trvá než dosáhne požadované teploty a projevuje se hučením ventilátorů. Ty hučí ještě hodně dlouho po upečení jídla, holt konají svoji ochlazovací funkci. Jenže kdo má při tom rachotu jíst?

Nadšená novým přístrojem na zhotovení teplých pokrmů, jsem přemýšlela, koho a kdy napadlo dát topnou spirálu do víka, které se přiloží na nádobu s jídlem a co znamená slovo REMOSKA. Jedná se o podivné jméno autora nebo zkratka jmen autorů nebo úplně něco jiného?
Je to úplně něco jiného – jedná se sice o zkratku, ale ne jmen autorů, ale firmy kde vznikala – byl to tehdy existující podnik místního hospodářství Remos - Revize, Elektro, Montáže, Opravy, Servis.
Jelikož je Remosce 54, je jasné, že vznikala v padesátých letech. Její historie začíná dnem kdy elektrotechnik Oldřich Homuta ve Švédsku uviděl elektrický hrnec. Přijel domů a začal se pokoušet vyrobit elektrický hrnek, který by ovšem nejen vařil, ale hlavně pekl. V letech 1953 – 1955 začaly vznikat první prototypy pozdější Remosky.
Nevděk světem vládne, a proto nesmíme zapomínat, že Homutovi pomáhali jeho dva kolegové Antonín Tyburc a Jindřich Uher.
Panové pilně pracovali na kuchyňském pomocníku a manželky vždy pečlivě odzkoušely a následně vrátily jako nevyhovující k přepracování. K varné spirále v „pokličce“ přibyly ventilky, elegantní rukojeť… a jednoho dne bylo hotovo. Jídlo se v stolní hrnco-troubě krásně podusilo a upeklo, nespálilo ani zespoda a ještě se ušetřila energie nutná k uvaření pokrmu. Co více si přát? Nic.
REMOSKA v roce 1964 získala dokonce i ochrannou známku.
Vyráběla se nejdříve v malém ve Zdicích, ale poptávka stoupala. Výroba byla převedena do Ondřejova, ale poptávka neustále stoupala.
V Ondřejově se zrodil nový model Grand. Pro tento model byla v Kostelci nad Černými Lesy přímo postavena v továrně KARMA celá nová výrobní hala. Zde se v letech 1957 až 1991 vyrobilo kolem 2,7 miliónu kusů remosek všech typů - čili Grand a později i novějších Originál.
V roce 1991 výroba skončila. Nikdo nechtěl dobrou pomocnici . Jenže zázraky se dějí i pro věci. V roce 1994 kupuje licenci na výrobu Jiří Blažek a společně s Tomášem Uličníkem obnovuje její výrobu ve Frenštátu pod Radhoštěm v nově založené firmě Remoska s. r. o.
Ovšem Remoska zatím nemá vyhráno. Není o ni až takový zájem.
V roce 1999 firma zakoupila od firmy DuPont, vlastnící patent na teflon, technologii teflonového postřiku povrchu nádob. To bylo to kouzlo! Vše se změnilo Remoska se objevila v katalogu značky DuPont a pak si ji všimlo několik lidí a Remoska vstala z umírajících. Dnes se úspěšně vyváží do řady zemí po celém světě.
V roce 2001 získala od časopisu Good Housekeeping cenu vynález roku. Tak pozdě, ale přece.