Umělec a jeho doba aneb kazí se nám vkus?

Dobrý umělec je rezonanční deskou své doby, geniální umělec k tomu ještě ukazuje, co přijde a i varuje. Jenže jak již bylo řečeno - ty geniální skoro nikdo nechápe - většinou si musí počkat mnoho desetiletí i století na ocenění svého díla.
Jako příklad rezonance s dobou, ale přitom ne poslušného souznění, ale tvrdé satiry jsem vybrala v současnosti docela dost diskutovaný klip skupiny Rammstein. Znalec tuší. Znalec se usmívá. Ano jedná se o klip k písničce Pussy. Nebudeme zde napínat pseudocudnost, čili text i klip je na různých webech - každý se může podívat (starší 18 let!) a pokud někdo tam vidí pouze ony soulože na konci je to jeho smůla. Ano, je TO tam, ale není to to stěžejní, co nám Rammstein chtějí říct. Není to porno, je to pouze drsné a možná opravdu i dost hrubé zrcadlo dnešní doby - drsné a hrubé. Byla někdy jiná? Měli lidé dříve nějak víc smyslu pro vkus, citu pro krásu a přírodu, empatie. Opravdu se stále víc a víc kazí mravy? Skutečně vkus je neustále horší a lidstvo pustne? Zvrhlo se umění na pouhé zobrazování sexu a násilí? Konec všeho krásného čistého? Rozšklebuje se pekelný jícen lidských vášní a pudů a vtahuje lidstvo do bahna?
Co nám odpoví historie, učitelka života?
Samozřejmě, že lidstvo nijak nepustne, násilí, sex, porno... nic není výmysl 21. století. Zavítejme k nám známému prvnímu národu v lidských dějinách - Sumeřanům. Návštěva u nich by jistě nebyla pro citlivé a cudné povahy. Ovšem starověké národy neznaly falešný stud a nánosy morálky církevních přikázání na oblast základních lidských pudů. Nahota a soulož nebylo chápáno jako něco velice nevkusného a nemravného naopak. Svědčí o tom nálezy různých výtvarných děl znázorňující akt plození či literárních děl. V sumersko - babylónském eposu o Gilgamešovi si můžeme přečíst i takovéto verše, v kterých radí hrdina Gilgameš lovci, jak se zbavit divokého člověka Enkidua:
"...Jdi lovče můj, bujarou nevěstku přiveď s sebou.
Až s dobytkem přistoupí k napajedlu,
ať ona odhodí svůj šat a odhalí svůdné vnady
jakmile ji spatří, k ní se přiblíží...
nezdráhala se přijmout chtíč jeho.
uvolnila šat svůj, on na ni si lehl
učinila s ním s divochem, jak dělá žena.
Mužství jeho jí lahodilo.
Po šest dní a sedm nocí Enkidu s nevěstkou obcoval bez ustání..."
Tyto verše uchrání před pohoršením jejich tisíciletost, jsou brány jako rarita, možná ve své době neunikly kritice nějakého cizozemce.

Jedním z velkých kritiků babylónských a egyptských mravů byl řecký dějepisec Hérodotos (5.stol.př.n.l.). Při návštěvě Egypta, kde jen kvetly všelijaké ty fílie a sexuální výstřednosti, byl vyveden z míry a znechucen kresbou striptýzové tanečnice na stěnách posvátného luksorského chrámu. Kresba striptérky se poprvé objevila v hrobě chrámového písaře faraóna Thutmose IV. (14. stol.př.n.l.) a od těch dob si takovýto typ žen nechávali thébští soukromníci malovat na stěny svých hrobek. A určitě velice rádi, a že někdy přijde nějaký Hérodotos a označí to za oplzlé, jim bylo upřímně jedno.
Chudák mravný Hérodotos to opravdu na svých cestách neměl jednoduché, ve svých Dějinách pečlivě zaznamenal svůj, jistě otřesný zážitek z Babylónu:
"Každá tamní žena musí jednou za život (o novoročních slavnostech) usednout v posvátném obvodu Atrodítině (babyl. Ištařině) a souložit s cizím mužem... Většina žen to dělá takto: V posvátném obvodu Afrodítině usedne mnoho žen, které mají na hlavách věnce ze šňůr. Některé přicházejí, jiné odcházejí. Mezi ženami je možno přímo procházet všemi směry a cizinci tudy procházejí a vybírají si. Jakmile tam žena usedne, neodchází domů dřív, dokud jí některý cizinec nehodí do klína peníz (pro bohyni) a nespojí se s ní mimo posvátný obvod... Žena jde za prvním kdo jí peníze hodil, ať je to kdokoli. Souloží vykonala svojí posvátnou povinnost vůči bohyni a odchází domů..."

Indii s mnichem Vátsjájanou a jeho dílem - prvním manuálem pro rozkoš - Kámasútrou, snad ani nemusíme rozebírat. Na závěr tohoto svého díla učený mnich neopomenul napsat:
"Obrázky tu vylíčené/ sice občas chlípnost dráždí/ jsou tu však jen pro úplnost/ důrazně to podotýkám. / Není přeci nutno páchat/ všechno o čem je tu zmínka: / soustavnost je základ vědy/ avšak způsoby jest volit."
A tím vzal vítr z plachet všem mravokárcům.
Časy se mění a my s nimi, jen dobré umění, představující i tříbící dobrý vkus přetrvává a zůstává.